„Nesouhlasíme s jakýmkoli vměšováním politiků do záležitostí privátních firem, neboť to je v rozporu s podmínkami trhu,“ prohlásila mluvčí České spořitelny Klára Gajdušková na iniciativu vedoucí k zpřehlednění bankovních sazebníků a v důsledku pak i snížení poplatků za základní bankovní služby, kterou na počátku srpna prezentovali představitelé KDU-ČSL a serveru www.bankovnipoplatky.com. Týden se sešel s týdnem a máme tu situaci opačnou. Záchrana bank ve světe přijde daňové poplatníky na stovky miliard dolarů.

Jak se ale pak popasovat s výrokem mluvčí banky, která nahlas řekla to, co si řada bankéřů zřejmě myslí a podle toho se i chová. Budeme-li parafrázovat tuto myšlenku, tak v zásadě zní – nemluvte nám do ničeho, ale jen pokud se nám daří, když přijde krize, považujeme za samozřejmé, že stát nám pomůže. No a v zásadě to tak i v praxi funguje. Krize je tu a politici z obav o její šíření slibují, jednají a rozdávají. Počínaje přímým vstupem do finančních institucí (dosti nepřesně označené jako znárodnění), přes garance za mezibankovní půjčky a uvolnění hotovosti do finančního systému (z části pochopitelné a smysluplné), konče dokonce odkupem špatných aktiv! Nepochopitelné. Jak k tomu přijdou jiní podnikatelé? Koneckonců daně odevzdávají všichni a to samé platí i o míře a různorodosti regulace různých odvětví. Právě špatných aktiv by se zajisté rád zbavil kdekdo. Jak je to tedy s tím trhem privátních firem, do kterého stát nemá zasahovat?

Jsme v bludném kruhu. Jak někdo nedávno vtipně napsal – když dlužíte tisíc korun, pošlou na vás exekutora bez otálení, když dlužíte 50 milionů, poskytne vám banka další úvěr, aby neztratila významného klienta. V aktuální situaci je to podobné. Když skončí Karlovarská porcelánka je to sice smutné, ale co by s tím stát měl logicky dělat. Když by hrozil krach banky, kde mají své peníze statisíce klientů, stát napumpuje do banky peníze téměř bez mrknutí oka. Peníze daňových poplatníků. Politikové napříč EU a v USA se nyní shodnou - musíme zamezit pádům dalších „Lehmanů“. Vskutku „tržní“ a „spravedlivý“ přístup. Hlavně ale přístup krátkozraký. Ano, je pravda, že to akciové trhy rozhýbalo směrem nahoru (aby také ne, při slibovaných objemech v řádu bilionů eur), ale za jakou cenu? A na jak dlouho? K očistnému procesu tak nikdy nedojde, protože nedojde ke skutečnému pádu. Finanční instituce se otřepou, pár let se bude investovat poněkud konzervativněji a pak to tu můžeme mít opět v inovované podobě. Vždyť on to poplatník unese, děláme to stejně jen kvůli němu samotnému…. Na závěr snad jen slova amerického miliardáře George Sorosa o plánech amerického ministra financí: „Je to v podstatě stejný druh finančního inženýrství, který nás dostal do problémů.“

Nepřehlédněte

Projekty finančního vzdělávání (Bankovnictví)

Banky v ČR zvyšují zisky (Bankovnictví)

Anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek se blíží

S hypotékou se vyplatí počkat, má být levnější (HN)