Hlavní strana > Názory > Studenti o poplatcích > Bankovní poplatky a bankovní riziko – snižují poplatky rizikovost podnikání bank?

Bankovní poplatky a bankovní riziko – snižují poplatky rizikovost podnikání bank?


27. 04. 2010  01:49   |   Aleš Rod   |   komentářů (0)

Jádrem hypotézy tohoto příspěvku je tvrzení, že výnosy z poplatků a provizí umožňují bankám hospodařit s nižším rizikem.

Pokud by se podařilo prokázat, že na základě diverzifikace výnosů banky generují výnosy s nižším rizikem, což jim umožňuje poskytovat méně úvěrů, než na které má bankovní sektor ekonomiky potenciál, došlo by k potvrzení negativního efektu bankovních poplatků a provizí na ekonomiku země, jelikož mezi úvěry a HDP existuje silná, pozitivní vazba.  Přísnější pravidla hry, které si banky za účelem vyhnutí se nespláceným pohledávkám nastavují (cenová politika úvěrů, požadované zajištění, loan-to-value, rizikové přirážky…), pomáhají ke snížení bankovního rizika. Jistě, banky na to mají právo (dokáží to odůvodnit vývojem důležitých makroekonomických i jiných ukazatelů), ale díky poplatkovým výnosům si to navíc mohou bez obav dovolit. Nemusí je totiž mrzet, když některé žadatele o úvěr odmítnou, byť by „ve světě bez neúrokových příjmů – bankovních poplatků“ mnohými z těchto dlužníků nepohrdly. Úvěry a HDP jsou velmi silně spojeny, tudíž lze říci, že jakékoliv neopodstatněné přiškrcení poskytování úvěrů se může podepsat pod produkt jeho ne nejvyšším možným ekonomickým růstem. Nejprve provedeme důkaz o tom, že bankovní poplatky a provize představují pro banku cestu k nižšímu riziku. Na tento problém se ve svých pracích podrobně zaměřuje Kevin J. Stiroh, americký ekonom FEDu. Na základě svých výzkumů konstatoval, že růst neúrokových výnosů, které stejně jako u nás generují zejména poplatky a provize, je pro banku cestou ke snižování celkového rizika, neboť dosažitelnost úrokových výnosů je úzce svázána s úvěrovým rizikem (v ČR vysoká míra úvěrového rizika). Proto lze podle něho trend nárůstu neúrokových výnosů vypozorovat ve všech kategoriích bank, nejen v několika „megabankách“. K měření rizika přistupuje Stiroh velmi elegantní cestou, používá postup založený na výpočtech poměrového ukazatele nazývaného „Sharpe Ratio“. Tzv. Sharpův poměrový koeficient je obvyklým měřítkem výkonnosti, které bere v úvahu riziko – čím vyšší je ukazatel, tím vyšší výkonnosti vzhledem ke své rizikovosti portfolio aktiv dosahuje. Stiroh počty s tímto ukazatelem modifikuje na bankovní sektor. Průměrný výnos na kapitál (Return On Equity, ROE) dělí směrodatnou odchylkou této proměnné, přičemž výsledné hodnoty Sharpova poměru staví k podílům neúrokových výnosů na celkových provozních výnosech platným pro konkrétní skupiny souborů s vypočteným Sharpovým poměrem. Tímto postupem testuje tvrzení, zda skutečně vyšší podíl neúrokových příjmů přináší vyšší výnos při nižším riziku. Na datech za americký bankovní sektor (M-systém) došel ke zjištění, že tvrzení není pravdivé (u amerických bank platí, že čím vyšší poplatky, tím vyšší riziko). Podobný postup nyní aplikuji na data charakterizující český bankovní sektor. Jelikož je soubor dat českého bankovního sektoru ve srovnání s možnostmi amerických bankovních statistik méně rozsáhlý, výpočet mírně upravím. Role Stirohových „statistických košů“ v mé práci připadne statistikám popisujícím celý sektor českého bankovnictví, výpočet Sharpova poměrového koeficientu provedu na základě celkových ukazatelů o výnosech sektoru za dané roky. Tyto hodnoty pak dám do vztahu s ukazatelem charakterizujícím podíl poplatkových výnosů na celkových výnosech bank. Abych se vyhnul vlivům ostatních neúrokových výnosů (například vlivu ztrát z finančních operací) celkové čisté výnosy bank simplifikuji jako čisté úrokové výnosy plus čisté výnosy z poplatků a provizí (nikoliv celkové čisté neúrokové výnosy).   Podívejme se na graf č. 1. Na ose x jsou podíly výnosů z poplatků a provizí na celkových výnosech banky za jednotlivé roky (podíly jsou řazeny vzestupně), na ose y vypočtená rizikovost výnosů dle Sharpova poměrového koeficientu. Vztah mezi oběma proměnnými je zjevný, v letech s vyšším podílem čistých poplatků dosahuje Sharpův poměr vyšších hodnot. Pokud rozdělíme proměnnou na ose x mediánovou hodnotou (podíl poplatkových výnosů 27 %) na dvě poloviny a porovnáme je proti sobě, je výsledek ještě očividnější. Vyšší podíl poplatkových výnosů skutečně pro banky představuje nižší riziko výnosu. Analýzou závislosti se podařilo kvantifikovat vztah, který znázorňuje grafický výstup. Mezi Sharpovým poměrem, vysvětlujícím výnos vzhledem k riziku, a podílem poplatkových výnosů se prokázala pozitivní vzájemná závislost s korelačním koeficientem o hodnotě 0,72. Menší rizikovost výnosů, které lze dosáhnout zvýšeným podílem poplatkových výnosů, dává bankám volnější ruce při řízení rizika spojeného s úvěrovým portfoliem. Již víme, že poplatkové výnosy mohou bankám posloužit při snižování rizika. Nyní ověřím, zda existuje vazba mezi diverzifikací příjmů (reprezentované dynamikou vývoje čistých výnosů z poplatků a provizí) a kvalitou úvěrového portfolia (reprezentované vývojem úvěrů v selhání v bilancích bank). Korelační analýza porovnávající obě proměnné ukázala na statisticky signifikantní protisměrný vývoj dynamik čistých poplatkových výnosů a úvěrů v selhání. Zápornou hodnotou korelačního koeficientu 0,779 podařilo prokázat negativní korelaci, růst čistých výnosů z poplatků a provizí jde ruku v ruce s poklesem úvěrů v selhání v bilancích bank. Stejného výsledku jsem se dobral i s vyloučením vlivu hospodářského cyklu vyjádřeného růstem reálného HDP (korelační koeficient -0,63). Implicitní vazba mezi poplatkovými výnosy a kvalitou úvěrového portfolia tedy prokazatelně existuje. Silná závislost mezi čistými výnosy z bankovních poplatků a provizí, rizikovostí bankovních výnosů a kvalitou úvěrového portfolia je matematicky ověřitelná. Aby mohla být hypotéza kompletní (tedy přijata nebo zamítnuta), muselo by se podařit prokázat, že vývoj v bankovních úvěrech je způsoben měnící se dostupností peněžních prostředků u bank, které kladou přísnější nároky na poskytování úvěrů (jak o tom píše např. Česká národní banka ve své Zprávě o finanční stabilitě 2008/2009). Pak by mohla být kvantifikována ztráta, kterou ekonomika inkasuje z neuskutečnění ekonomických aktivit (neposkytnuté úvěry kvůli vyšší obezřetnosti bank), přestože na tyto aktivity existuje v ekonomice potenciál. Na dalším grafu jsou zobrazeny meziroční dynamiky úvěrů od obchodních bank, čtvrtletní data. Podíváme-li se na dynamiku úvěrů domácnostem, jak ji popisuje modrá křivka, vidíme, že již v průběhu roku 2002 začala výrazně zpomalovat, stagnovat a pak  dokonce klesat. V posledních dvou letech je k poklesu reálný důvod (zvýšená nejistota ohledně budoucích příjmů domácností), ovšem předtím podmínky v ekonomice k podobnému vývoji žádný důvod nedávaly, což konstatovala i ČNB. Dynamika úvěrů nefinančním podnikům má od roku 2002 rostoucí a zpomalující se tendenci. Ze  známých důvodů přechází  během posledních dvou let ve strmý pád.   Zásadní problém nastává ve chvíli, kdy je čas složit mozaiku dohromady, tj. najít a dokázat příčinnou souvislost mezi rostoucím objemem výnosů z poplatků a provizí a důkladnějším řízením rizika ze strany bank v podobě nastavování přísnějších podmínek přístupnosti k bankovním úvěrům – právě tato okolnost by mohla tlačit výkonnost ekonomiky pod potenciál. Kvantifikovat míru dostupnosti úvěrů v celé ekonomice však není jednoduché, protože relevantní data pro tento účel nejsou k dispozici. Chybí veřejně dostupné údaje o odmítnutých žadatelích o úvěr u bank, o podmínkách, na které by byli tito žadatelé o úvěry ochotni přistoupit nebo data ke stanovení poměru mezi počtem všech žadatelů a počtem úspěšných žadatelů, podle nichž bych mohl spočítat prostupnost žádostí o úvěr v českém bankovním sektoru, a tudíž zformulovat přímý důkaz. Nepřímé důkazy napovídají. Na grafu číslo 3 je znázorněn vývoj bankovních a nebankovních úvěrů dle statistiky ČNB a ČLFA. Vývoj nebankovních úvěrů vzhledem k bankovním úvěrům ukazuje, že situace v bankách nahrává nebankovním finančním institucím, jejichž angažovanost na trhu úvěrů se mocně zvyšuje. Je velmi pravděpodobné, že pokud by stav ve finančním sektoru neumožnil bankám diverzifikovat příjmy v takové míře jako doposud, nemohly by si dovolit přenechat rozsáhlý podíl úvěrového trhu nebankovním institucím – musely by přehodnotit nastavení kritérií, za kterých poskytují úvěry. Tím by se zvýšila efektivita celého procesu a ekonomika by obdržela účinnější impulzy.   V případě, že žadatel o úvěr u banky neuspěje (nebo se k žádosti u banky ani neodhodlá), může se obrátit na nebankovní subjekty. U nich jsou kritéria schválení žádosti nastavena mírněji, avšak, jak známo, nebankovní úvěry jsou pro dlužníka nákladnější. Z pohledu ekonomické výkonnosti proto nelze brát substituci bankovních úvěrů nebankovními jako efektivní variantu, jelikož dochází ke snížení disponibilních důchodů čerpáním nákladnější úvěrové varianty.   Shrnutí: Ačkoliv se podařilo prokázat vazbu mezi diverzifikací příjmů bankovními poplatky a provizemi a rizikovostí výnosů, i vývojem výnosů z bankovních poplatků a provizí a kvalitou úvěrového portfolia reprezentovaného úvěry v selhání, a to navíc s vyloučením vlivu hospodářského cyklu, kvůli nedostatku veřejně dostupných (a tudíž legálně použitelných!) dat jsem nenašel cestu, jak předložit přímý důkaz dokládající podstatu hypotézy, jakkoli nepřímé důkazy zjištěné během výpočtu napovídaly, že tomu tak může být, a intuitivně lze tudíž. GRAFY NAJDETE V PŘÍLOZE TOHOTO ČLÁNKU   Diplomovou práci autora najdete na adrese:

Aleš Rod.doc



Čtěte také

Ostatní čtou
Témata tohoto článku

Přidej odkaz na Bookmarky.cz


Nahoru Vytisknout

Hodnocení článku
Průměrná známka 2.98824 / Celkový počet hodnoceni 85
Hodnoťte známkou jako ve škole: 1 2 3 4 5