Exaktní definice bankovních poplatků a provizí se v odborné literatuře hledá velmi obtížně, což si lze vysvětlit právě zdánlivým předpokladem všeobecné srozumitelnosti termínu. Můžeme je vnímat jako jednostranné peněžní platby, které bankovní domy účtují na vrub svým klientům za bankovní služby jim poskytované. Z ekonomického hlediska se nejedná o nic jiného než o přenos přímých a nepřímých nákladů spojených se zabezpečovanými bankovními operacemi na osobu klienta. Tak banka zvyšuje své tržby.

Mezi poplatkem a provizí je rozdíl. Poplatek představuje jeden z typů cen v bankovnictví (vedle úroku a provize). Pro poplatky platí, že jsou aplikovány při ocenění těch produktů, jejichž podstatou není převzetí určitého rizika bankou (na rozdíl od provize). Můžeme je vyčlenit na přímé a nepřímé. Nepřímé poplatky nejsou vyjádřeny explicitně, ale jsou v podstatě vyjádřeny v jiné ceně. Provizi lze vysvětlit jako další z typů cen obvykle uplatňovaných v bankovnictví. Vztahuje se většinou k těm produktům, jejichž podstatou je převzetí určitého rizika bankou (např. pohotovostní provize, záruční provize, atp.).

Obě ceny, poplatek i provize, tedy označují částku, kterou banka účtuje klientovi za poskytnutou službu. Může tak činit buď ve formě konkrétní fixní ceny, na kterou nemá vliv výše plnění (např. výběr z bankomatu – 5 Kč), nebo jako relativní poplatek, který se k peněžnímu objemu transakce vztahuje (např. zprostředkovaný prodej obligací, 5 % z objemu prodeje). Rozdíl je ten, že za provizi banka vykonává operaci mezi klientem a třetí stranou, přičemž ona operace je pro banku spojena s určitou mírou rizika. Proto se pro termín provize někdy používá synonymum „odměna“. Provize může být také vyjádřena fixní sumou, nebo relativní částí z objemu transakce nebo její části (např. zisku). Často dochází i ke kombinaci.

Termínu „bankovní poplatky a provize“ nadnesenému v obecné rovině veřejnost rozumí. Při podrobnějším rozboru se ale často objevuje tendence zužovat je pouze na několik mediálně nejpropíranějších, absurdních poplatků, jak se o nich dozvídáme z anket či denního tisku. Bankovní poplatky rozhodně netvoří pouze poplatek za příchozí platbu či poplatek za zrušení účtu, jde o poznání početnější skupinu cen. Informace o rozsahu a výši bankovních poplatků a provizí toho kterého bankovního domu jsou publikovány v sazebnících, veřejně a bezplatně dostupných především na internetových stránkách bank. Pokud vaše banka zruší absurdní poplatek, můžete to uvítat, ale nezapomeňte, že jí i tak další poplatky platíte.

Poplatky a provize znamenají pro banku výnosy. Ovlivňují příjmovou stranu banky a promítají se do výkazu zisku a ztrát. V českém bankovním sektoru tvoří s vahou převyšující 90 % nejdůležitější položku neúrokových výnosů.

Ačkoliv v hospodaření bank hrají poplatky a provize čím dál větší roli, nejsou hlavním zdrojem příjmů. Jádrem výnosů banky a podstatou samotného bankovnictví jsou úrokové výnosy. Sumu úrokových a neúrokových výnosů označujeme jako provozní výnosy banky. Úrokové výnosy jdou ruku v ruce se snahou docílit co nejvyššího úrokového rozpětí a jsou pro banku zdrojem generujícím výši položky čisté úrokové výnosy. Zároveň v sobě obsahují nezanedbatelnou míru rizika, a protože i přes velmi fundované metody řízení rizika a metody zajišťování je podnikání, včetně bankovního, vždy spjato s nejistotou, je pro banky velmi lákavé generovat příjmy, které jsou méně rizikové.

Pro čisté výnosy z poplatků a provizí bývá někdy (ne zcela správně) používáno označení zisk z poplatků a provizí, či poplatkový zisk. V odborné literatuře se však nejčastěji setkáme s termínem čisté výnosy z poplatků a provizí, anglicky „Net Income from Fees and Commissions“.

 Do samotného výkazu zisku a ztráty nejčastěji vstupuje pouze položka čisté poplatky a provize, tj. výnosy očištěné od nákladů. V tabulce č. 1 si prohlédněte výkaz zisku a ztrát Komerční banky a.s. za rok 2008 (tabulka 1 je v příloze článku - pozn. redakce).

O rostoucím významu neúrokových výnosů v bankovnictví vypovídají související aktivity finančních expertů a poradenských firem. Například v roce 1996 poradenská firma Price Waterhouse Coopers vytvořila oceňovací model Price Waterhouse Bank Value Builder Model, v němž poukazuje na 10 nejdůležitějších faktorů určujících hodnotu banky. Jak je patrné z tabulky č. 2, co do významnosti byla růstu neúrokových (poplatkových) příjmů banky ve studii přisouzena třetí pozice.

Tabulka č. 2 – Zdroj: ZIEGLER, Kamil a kol: Finanční řízení bank, str. 23.

Z výčtu lze odvodit, jak k poplatkům a provizím přistupují managementy bank – projekce neúrokových příjmů banky je samostatnou kapitolou při každoročním sestavování rozpočtu banky a jednou ze stěžejních položek řízení její ziskovosti. S poplatkovou politikou se nepracuje v obecné rovině, právě naopak. Již při vývoji jednotlivých produktů marketingoví analytici s produktovými manažery jednotlivých oddělení velmi podrobně plánují, jak se daný produkt bude podílet na neúrokových výnosech banky. Klienti asi netuší, že vznikají i produkty, jejichž hlavním přínosem je generovat bance neúrokové výnosy.

Poplatky navíc slouží jako prostředek, jehož pomocí banka zhodnocuje náklady minulých období. Pokud banka rozšíří pobočkovou síť, stane se konkurenceschopnější a tím i atraktivnější pro klienta. Pravděpodobně dojde ke zvýšení příjmů z poplatků od klientů, jež jsou obslouženi pracovníkem banky na nově vzniklé přepážce. Jak připomíná autor několika publikací o hospodaření bank Kamil Ziegler: „V této oblasti jde o hledání vzájemné rovnováhy mezi výší příjmů za služby (vyjadřující spojené náklady banky, kvalitu poskytovaných služeb a postavení na trhu) a ochotou klienta akceptovat výši poplatků.“ Banka by podle jeho doporučení měla hledat všechny cesty, jak zvyšovat poplatkové výnosy při udržení či rozšíření klientské základny, protože čím více klientů banka má, tím více poplatků může čerpat. I při nižších sazbách poplatků tak utrží větší objem výnosů z poplatků.

Bankovní poplatky a provize vylepšují tržby a zisk banky. To je zásadní přínos tohoto typu ceny. Poplatkovou politiku bankovních domů lze připodobnit k tomu, jako byste v supermarketu platili za použití nákupního košíku, igelitových pytlíků, váhy v oddělení zeleniny nebo pokladny. Na to, proč poplatky vznikly a jak se dostaly až do našich bank, se podíváme v příštím článku.