Zatímco v ostatních zemích v bankovnictví probíhaly fáze dezintermediace (ztráta vlivu bank – viz minulý článek - http://www.bankovnipoplatky.com/kde-se-vzaly-bankovni-poplatky-10393.html) postupně, v České republice tak neproběhly, jak je obecně líčí teorie. Proč? Možnosti substituovat bankovní služby nabídkou jiných finančních institucí byly u nás značně omezené, za vlády komunistů totiž neexistovala jiná alternativa než střádání v domácí monobance, nebo pod polštářem. Ba co víc, přímé státní vlastnictví podniků znemožňovalo investice do majetkových cenných papírů. To posilovalo roli domácí monobanky se dvěma bankami specializovanými na zahraniční finanční operace – Státní banky československé a do určité míry také Československé obchodní banky, a.s. a Živnobanky, a.s., jejichž jediným vlastníkem byl stát.

Po listopadu 1989 byl český bankovní sektor přirozeně poddimenzovaný, protože nedostatečně rozvinuté tržní hospodářství za komunismu nepotřebovalo rozvinutější bankovnictví. Rozvoj tržního hospodářství se v bankovnictví odrazil především v rychlé modernizaci a zvýšení efektivnosti způsobené rozvojem informačních technologií. Nejvíce však toto odvětví ovlivnila privatizace, k níž došlo v druhé polovině 90. let. Noví zahraniční vlastníci „přišli“ s know-how ze zemí s velmi rozvinutým bankovním, respektive finančním trhem. Tuzemští zaměstnanci bank a jejich klienti se rychle seznámili s novými obchodními praktikami, jejichž součástí bylo i účtování bankovních poplatků. Navzdory nim si české banky s novými vlastníky udržely důvěru svých klientů, což je v bankovnictví klíčové. Na počátku 90. let se český bankovní sektor skokově ocitl ve čtvrté fázi dezintermediace a na rozdíl od zemí s rozvinutým finančním sektorem byl poznamenán asymetrií mezi velmi silným postavením bank a relativně slabými nebankovními finančními institucemi. Bankovní instituce rychle reagovaly na tržní poptávkové impulzy a v souladu se čtvrtou a pátou fází dezintermediace došlo k majetkovým vstupům v podobě fůzí a akvizicí do komplementárních subjektů, byly zakládány dceřiné společnosti, čímž banky rozšířily nabídku finančních komplementů na všechny služby, které si spotřebitel může přát. Nyní jsou velké české banky součástí rozdílných nadnárodních finančních skupin a samy zabezpečují téměř všechny typy finančních služeb.

Přejete si bankovní účet, konverzi cizí měny, drobnou půjčku, hypotéku, investovat, pojištění všeho druhu, odbornou konzultaci, nebo ještě něco jiného? Vaše banka to za poplatek zvládne zařídit, a moc ráda! Politické a jiné procesy ve společnosti všeobecně podpořily zakládání těchto finančních konglomerátů. Ostatně, kapitálově propojené holdingy obsahující banku, hypoteční společnost, investiční společnost a další nebankovní finanční instituce existují téměř ve všech zemích světa.

 A jak celá věc souvisí s poplatky v ČR? Po pádu režimu české banky postupně převzali obchodní politiky zahraničních bank, pro které platí, že poplatky jsou standardním nástrojem výnosů. V oblasti poplatkové politiky navíc tuzemským bankám prospěly čtvrtá a pátá fáze dezintermediace, které přinesly možnost rozšířit nabízené služby, navýšit počet zabezpečovaných transakcí klientům a tím znásobit možnosti pro vybírání poplatků a provizí a výnosy z nich generované, aniž by docházelo k omezení vlivu bank nebo výpadku úrokových příjmů kvůli (pro české klienty) důvěryhodné konkurenci. Silně zakořeněná tradice „chodit do banky“ spolu s neznalostí a nedůvěrou v substituty bankovních služeb prodloužila silné postavení bank (jak ukazuje graf).

Lze říci, že velké české banky na listopadu 1989 velmi vydělaly. Před revolucí neměli lidé jinou zkušenost než s bankou, v turbulentních 90. letech přišla nemalá část obyvatel o dost peněz v malých (tj. málo věrohodných, ale nabízejících velmi výhodné podmínky) bankách a kampeličkách, nebo se „spálila“ na jiných potenciálních možnostech zhodnocení prostředků, jako byla např. proslulá kuponová privatizace. To zapříčinilo jediné: čeští klienti mají stále pocit, že spořit u velké banky se jim i přes poplatky vyplatí, protože velká banka rovná se bezpečná banka. A tečka. Nic na tom nemění fakt, že drtivá většina obyvatel má svůj vklad ze zákona pojištěný…