V minulém příspěvku (http://www.bankovnipoplatky.com/banky-a-poplatky--proc-maji-banky-v-ruznych-zemich-ruznou-silu-10549.html) jsem popisoval, jaký je rozdíl mezi B-systémem a M-systémem. Dnes si povíme něco o rozdělení bankovního trhu v České republice. Pokud se zaměříme na tržní podíly jednotlivých bank působících v ČR, zjistíme zajímavou věc, a sice že se bankovní klienti (MY) v naší zemi chovají naprosto iracionálně. Ale nepředbíhejme…

 Již víme, že finanční sektor v České republice lze typově označit jako B-systém, který je výhodný pro výběr bankovních poplatků a provizí. Prohlédněme si graf číslo 1. Přes dvě třetiny prostředků jsou deponovány v bankovních institucích, čímž je vytvářeno silné postavení těchto subjektů na trhu. (pozn. autora: Za povšimnutí stojí výrazné snížení podílu kolektivního investování mezi lety 2007 a 2008. Tato změna byla způsobena okolnostmi finanční krize, která se na investičních trzích projevila jednak sníženým zájmem o investice, ale také výraznými ztrátami v hodnotách investic).  

Nyní se podrobně podívejme na bankovní trh. Poměry v českém bankovním sektoru porovnávané na základě podílů jednotlivých finančních institucí přinášejí zajímavé zjištění. K 31. 12. 2008 spravovaly celé dvě třetiny bankovních aktiv na českém trhu pouze čtyři bankovní domy, tzv. „velká bankovní čtyřka“ (ČS, KB, ČSOB, UnicreditBank), jak znázorňuje graf č. 2.

Tyto čtyři banky přitom generovaly 79procentní podíl na čistých výnosech z bankovních poplatků a provizí, tedy skoro čtyři pětiny poplatků. Přitom ke stejnému datu na českém bankovním trhu operovalo 37 bankovních subjektů: 20 bankovních domů (4 velké, 4 střední a 7 malých bank, 5 stavebních spořitelen) a 16 poboček zahraničních bank (jedna banka zatím nezahájila činnost). Obchodní a cenová politika těchto bank se výrazně odlišuje a čtyři velké banky, které opanují trh, patří z pohledu cenové politiky k těm vůbec nejméně výhodným!

Jako důkaz nechť poslouží každoroční průzkum zabývající se cenovým porovnáním produktových balíčků jednotlivých bank s běžným účtem a základními bankovními službami, který v září 2009 uveřejnil internetový tento server Bankovnípoplatky.com. Průzkum bral v potaz dvě situace, a sice cenu balíčku služeb při splnění základních podmínek daných bankou (ve většině případů znamená nižší cenu) na straně jedné, a cenu při nesplnění těchto podmínek na straně druhé.

Obě pořadí bank ukázala velmi pozoruhodné výsledky, které lze vyčíst z níže uvedené tabulky. Poplatková politika balíčků generuje českým bankám nejvyšší část neúrokových výnosů. Průzkum dokládá, že bankovní domy přistupují k cenové politice, základnímu činiteli definujícímu výběr neúrokových výnosů, velmi různorodě.

Bankovní poplatky se mezi jednotlivými ústavy skutečně odlišují. Rozdíly mezi nejlevnějším a nejdražším balíčkem v dané kategorii jsou markantní. Velmi zajímavé je, jak si v pořadí vedli zástupci čtyř největších tuzemských bank, ona velká bankovní čtyřka. Připomínám, že v loňském roce obhospodařovaly celé dvě třetiny bankovních aktiv na českém trhu; a přitom v produktovém srovnání týkajícím se bankovních poplatků obsadily čtyři nejhorší příčky!!!

 Teoretické poučky o morálním hazardu v bankovnictví vysvětlující, že při existenci zákonného pojištění vkladů se klient při výběru banky rozhoduje pouze podle ekonomického užitku (úroková míra vkladů a ceny služeb), zde zjevně neplatí. Menší banky jsou z ekonomického hlediska pro klienta výhodnější, nicméně objem jimi spravovaných aktiv tomuto faktu neodpovídá. Je vysoce pravděpodobné, že kdyby ve struktuře finančního systému v České republice tak mohutně nepřevažovaly banky, nebyl by generován takový objem poplatkových výnosů, neboť by si to banky kvůli konkurenci o zákazníka s nebankovními institucemi jednoduše nemohly dovolit, aniž by zabránily reakci v podobě odlivu vkladů ze svých portfolií.

Čím nižší počet velkých hráčů na bankovním trhu (při stejném nebo vyšším tržním podílu této skupiny) je, tím větší je vliv těchto bankovních domů ve finančním systému. Intuitivně docházíme k tomu, že snižujícím se počtem velkých hráčů a jejich zvyšujícím se vlivem dostávají banky větší svobodu k nastavení příznivějších podmínek pro diverzifikaci příjmů. Větší tržní podíl a nižší konkurence vedou k navyšování neúrokové části výnosů u bank, a to jednoduše proto, že kdyby tak banky nečinily, poškozovaly by samy sebe. Kdo by se dobrovolně vzdal reálně dosažitelného příjmu?

Každý klient, který si cestou ze své banky znechuceně odplivne nad výší zaplacených poplatků, by si měl uvědomit, že za to do jisté míry může sám. Tím, že ono odplivnutí, případně pár nadávek na adresu banky jsou jediným projevem nesouhlasu, dochází k zakonzervování stavu s vysokými poplatky. Pokud se zvýší mobilita klientů do menších bank s nízkými poplatky, velké banky velmi rychle zjistí, že se o svého klienta musí začít strachovat, a budou se jej snažit udržet všemi možnými prostředky. Můžete si být jistí, že snižování cen (tj. i poplatků) přijde na řadu mezi prvními…

Diplomovou práci autora najdete na adrese: