V posledních měsících letošního roku jsme na pražské burze svědky velmi volatilních seancí. Během krátkých okamžiků se dokáže úplně změnit nálada investorů na trzích. Současně mnoho titulů se nachází v blízkosti lokálních minim. Vzhledem k tomu, že akcie klesají od května letošního roku, si myslím, že končí doba masivních spekulací na pokles. Případně zhoršování reálné ekonomické situace se v plné síle projeví na počátku příštího roku, kdy firmy reportují výsledky hospodaření. Předpokládal bych, že případné negativní období by mělo skončit s počátkem příštího roku, protože většina krizových scénářů je již v akciích započtena.

Index pražské burzy se bude pohybovat v bočním trendu se zvýšenou volatilitou. Pro konzervativní investory přichází čas investic do dividendových titulů, ovšem s nebezpečím toho, že akcie budou nejcitlivěji zasaženy případným obratem poklesového trendu. Finance z dividendových titulů budou plynule přecházet k růstovým akciím. Osobně se v současné situaci přikláním k titulům jako je ERSTE BANK, CETV, KITD, NWR. Nejlepší hospodářské výsledky reportoval KITD, ale ten na pražské burze reaguje většinou na Nasdaq. Za současných podmínek to lze chápat jako velkou výhodu, protože prozatímní vývoj na hlavních amerických trzích je jiný než v Evropě.

Poslední listopadový víkend oddělil od sebe dva zcela odlišné týdny. Ten první se přiřadil do série těch špatných, kterých jsme letos viděli již několik. Resp. měřeno akciovými indexy rozvinutých trhů se jednalo o nejhorší týden za poslední více než dva měsíce a jeden z nejhorších ode dna v březnu 2009. Tím americký index S&P 500 prakticky vymazal už i zisky dosažené loni a například evropský Euro STOXX 50 se velice přiblížil úrovním, kdy vrcholila finanční krize před třemi lety. Příčiny propadu jsou neměnné a postupně gradují. Nelichotivý vývoj dluhové krize v eurozóně zatím vyvrcholil překvapivě neúspěšnou emisí německého vládního dluhu – požadované výnosy z aukcí v Itálii a Španělsku stěží někoho překvapily. Nejasná role ECB, která se usilovně brání spuštění plnohodnotného kvantitativního uvolňování nákupy dluhopisů ohrožených zemí a vydala se cestou opětovného uvolňování standardní měnové politiky skrze snižování sazeb, a neschopnost Evropy představit konkrétní plány vytýčené na summitu na konci října spustila další kolo výprodejů. Ovšem v kontextu odkupu „toxických aktiv“ je zapotřebí současně dodat, že za poslední tři měsíce ECB postupně nakoupila bondy za cca 100 mld. eur, což rozhodně není zanedbatelný objem. Počáteční nerozhodnost však jednoznačně výrazně zvýšila náklady potřebné na záchranu EMU, než kdyby se Evropa razantně postavila k problému čelem.

Přisadily si rovněž ratingové agentury – sílí spekulace na možné snížení AAA známky Francie, a dále se zhoršil výhled pro evropské hospodářství. Náladě nepřispělo ani pokračování průtahů se snížením vládního deficitu v zámoří. Na druhou stranu nenalezení shody hned nutně neznamená katastrofu. Sice nevstoupily v platnost Obamovy návrhy, navazující v podstatě na Bushovy balíčky, které byly v krátkém časovém horizontu směřovány na podporu ekonomiky, ovšem automaticky se nastartovala původní dohoda na cestě k úsporám 1,2 bil. USD v následujících 10 letech, přičemž velký dopad by měla opatření až v roce 2013. Stále je tedy prostor a čas, aby se v příštím roce zákonodárci v USA domluvili.

Naopak stávající týden se nesl ve znamení růstu a korekce předchozích propadů. Investory potěšily rekordní tržby z USA z pátku, kdy započala předvánoční nákupní sezóna. Motor světového hospodářství tak vykazuje známky dobré kondice a dává naději, že Amerika bude příští rok Evropě, která míří zpět do recese a hrozí rozpadem samotné eurozóny, oporou. Důležité byly rovněž kusé informace o pokroku řešení krize v Evropě. Hlavní impulz pak trhy obdržely ve středu. Koordinovaná podpora dolarového fundingu finančnímu sektoru ze strany nejdůležitějších centrálních bank světa v čele s FEDem a ECB vedla k prudkému poklesu rizikové averze a odstartovala dlouho nevídané rally, ze kterého kromě bank a pojišťoven těžily cyklické tituly. Centrální banky, stejně jako za minulé krize, se velice rázně snaží zabránit zamrznutí evropského mezibankovního trhu, který by ještě rychleji roztočil spirálu dolů. Nutno však podotknout, že se jedná o řešení krátkodobé – ani zalévání likviditou solventnost „jižního křídla“ v dlouhém období vůbec neřeší.

Pravidelní účastníci: Michal Chrvala/Active Capital, Ondřej Moravanský/CYRRUS, Martin Pecka, Daniel Kukačka, Patrik Hudec/ČP INVEST investiční společnost, Jan Mach, Milan Nedbálek, Libor Buček/FINANCE Zlín, Karel Kabelka, Miroslav Hlavoň/GRANT CAPITAL, Michal Semotan/J&T BANKA, Roman Skalický, Přemysl Nevlud, Jakub Menšík, Pavel Skořepa, Martina Dušátková/LUTHERUS, Jan Bureš/Poštovní spořitelna, Karol Piovarcsy, Radim Dohnal, John Hardy/Saxo Bank, Dušan Jalový/UniCredit Bank Czech Republic, Jaroslav Brychta, Jaroslav Tupý/X-Trade Brokers