Zahraniční trhy

Ondřej Moravanský, CYRRUS

Po již téměř dokončené americké výsledkové sezóně je dnes tématem číslo jedna Řecko, popř. ostatní méně rozvinuté státy a problémy jejich rozpočtů. Po Dubaji, odkud přicházela nervozita na trhu před Vánoci, se tak centrum dění geograficky přesunuje do jihovýchodní Evropy. Mezitím ještě trhy reagovaly například na restriktivní kroky čínské monetární politiky, nebo americké návrhy regulace bank. 

V podstatě se nejedná o nic nečekaného, problémy ekonomiky, které se primárně projevují a projevovaly v hospodaření firem v minulých dvou letech, se nyní přelévají do problémů na úrovni jednotlivých států, následně až na úroveň monetárních a politických unií. Z pohledu ekonoma je dobré, že firemní výsledky, resp. tržní prostředí je (zpravidla) řízeno čistě ekonomickými principy, u záležitostí vládních a státních se však objevují navíc faktory politické, a to už ekonomové přeci jen neradi vidí. Nicméně k současné chvíli je zatím věc otevřená, nedělejme proto předčasné závěry, dosavadní kroky můžeme podle mého názoru prohlásit za tržně konzistentní. 

Impulsy k růstu co by dopad vládních likviditních opatření, které trhy vyhnaly do výšin v minulém roce, již přestávají působit. Nyní se tedy čeká do jaké míry tato opatření zafungují na reálný růst ekonomiky, a nastartuje-li se fundamentální růst. Máme zde však také rostoucí nezaměstnanost, stále nedostatek poptávajících v nejrůznějších segmentech trhu a postupné přibližování exitů z nejrůznějších vládních a bankovních programů. Vyhlídky tak zůstávají stále opatrné, s nadsázkou řečeno, světlo na konci tunelu stále nevidíme, ale naše oči se v něm již lépe vyznají, jelikož se mezitím na "tmu" přeci jen adaptovaly. 

Pro další vývoj trhů bude důležitý zejména další výhled trvání krize: všichni již vědí, že největší poklesy ekonomiky (a růsty trhů) máme za sebou, otázka je kdy se začne reálná ekonomika odrážet ode dna. Poslední čísla HDP z evropských zemí byla mírným zklamáním, která dávají za pravdu spíše skeptikům. Čím déle budeme svědky nezotavování se ekonomiky, tím více se spotřeba obyvatelstva tomuto stavu přizpůsobí a nebude optimisticky růstová jako v předkrizových letech, a tím déle potrvá současný útlum. Předpokládám, že na akciových trzích budeme svědky postupného pozvolného sestupu z aktuálních hodnot, přerušeného jen občas kratšími obdobími růstu. Pokud přijdou impulsy k větším poklesům, tak zřejmě nikoliv z korporátního sektoru, ale z oblasti státních financí rizikovějších zemí.

Měny, úrokové míry

Jan Bureš, Poštovní spořitelna

Řecké koule na noze se jen tak nezbavíme

Řecko dostalo od ministrů financí eurozóny třicetidenní lhůtu na to, aby dokázalo životaschopnost fiskálního plánu pro rok 2010. Strach panuje především z nadhodnoceného růstu a tím pádem z celkových příjmů, na jejichž posílení do velké míry stojí ambice Řeků srazit deficit v tomto roce o 4 procentní body.

Obavy jsou více než oprávněné a svědčí o nich i poslední mizerná čísla o HDP ke konci roku 2009. Je také otázkou, co nového se za jeden měsíc v Řecku může ukázat – příliš mnoho nových makročísel k dispozici nebude. Vše tedy ukazuje spíše na taktické vyčkávání. Pro řecké socialisty s armádou odborů v zádech je politicky velice složité tlačit rychle na pilu a raději si nechávají určité trumfy v rukávu na předvečer masivních jarních aukcí (během dubna a května se budou pokoušet trhům prodat 20 miliard eur). I když se jim ale podaří zažehnat akutní nebezpečí jarního krachu (ať už jim za cenu dalších ústupků pomůže Německo, Fracie nebo MMF), klíčové strukturální problémy na stole zůstanou.

Řecký dluh je příliš vysoký a jeho splátky výrazně zatěžují každoroční hospodaření. Pokud se výrazně nezmění reálná úroková sazba, bude ke snižování deficitu podle současného plánu (pod 3 % HDP v roce 2012) zapotřebí výrazných primárních přebytků (odhadem okolo 5 % HDP). Dosáhnout jich bude vyžadovat hlubší strukturální reformy, které by vedly k střednědobě vyšším tempům růstu. To nebude vůbec lehké. Řecko je málo konkurenceschopné (nízkou produktivitu práce doprovází relativně vysoké jednotkové pracovní náklady) a nemá možnost rychlého a efektivního znehodnocení kurzu. Navíc má na rozdíl od Irska nebo Španělska velice špatný demografický výhled.

I když tedy trhy aktuálně čekají především na krátkodobé řešení ve formě konkrétních záruk evropských zemí nebo MMF za jarní aukce řeckého dluhu, problém je hodně hluboký. Střednědobé strukturální reformy vedoucí k posilování konkurenceschopnosti a zvyšování participace starších pracovníků budou ještě hodně bolet. Důvěra ve schopnosti Řeků reformovat je přitom na bodě mrazu a málo kdo bude sázet na jejich úspěch dokud neuvidí hmatatelné výsledky.

Pravidelní účastníci: Michal Chrvala/Active Capital, Antonín Žmuran, Tomáš Matuška, Peter Čaputa/BH Securities, Ondřej Moravanský/CYRRUS, Martin Pecka, Daniel Kukačka, Patrik Hudec/ČP INVEST investiční společnost, Jan Mach, Milan Nedbálek, Libor Buček/FINANCE Zlín, Karel Kabelka, Miroslav Hlavoň/GRANT CAPITAL, Aleš Vávra, Michal Znojil, Michal Semotan/J&T BANKA, Roman Skalický, Přemysl Nevlud, Martina Dušátková/LUTHERUS, Jan Bureš/Poštovní spořitelna, Karol Piovarcsy, Radim Dohnal/Saxo Bank, Dušan Jalový/UniCredit Bank Czech Republic, Jaroslav Brychta, Jaroslav Tupý/X-Trade Brokers