... žalobce, že není určena žádná hranice maximální výše bankovních poplatků, nutno uvést, že takovou hranici by si v rámci smluvního ujednání mohli stanovit opět pouze účastníci smlouvy o běžném účtu. Není-li takového smluvního omezení a banka by si účtovala neúměrně vysoké poplatky za své služby , nemohl by takový výkon práva ze smlouvy požívat právní ochrany pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák. O takový případ však v tomto sporu nejde.

  Žalobce tedy nemůže úspěšně brojit proti tomu, že si žalovaný odepisoval z jeho účtu poplatky za služby , spojené s vedením jeho účtu a jednotlivými bankovními transakcemi, nemůže proto právem požadovat vrácení poplatků za výpisy z účtu a za vedení účtu. Jiná situace je však u poplatků, které si žalovaný odepsal za trvání právního vztahu účastníků "za restante", tj. vedení podatelny na pobočce banky ve výši 20 Kč (posléze 50 Kč) měsíčně (jak vyplývá z dopisu žalovaného zn. 110/Karásek/61352063), v celkové výši 1.400,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že v tomto případě se jednalo o poplatky , vybrané bankou mimo rámec smluvního ujednání, tedy neoprávněně. Podle citovaných ustanovení obchodních podmínek žalovaného jako součásti smluvního ujednání účastníků měl žalovaný nárok na úhradu odměn a skutečných výloh za provedené služby , tedy za služby , které se konkrétně váží k vedení bě7ného účtu žalobce. Vedení podatelny na pobočce s vedením účtu žalobce a finančními transakcemi s ním spojenými přímo nesouvisí, nejde o žádnou s1užbu konkrétně adresovanou žalobci, proto nebyl povinen za ně žalovanému v rámci navázaného právního vztahu platit. Je věcí žalovaného, jaké organizační uspořádání své pobočky zvolí, a nemůže přenášet důsledky svých organizačních rozhodnutí na své klienty . Okolnost, zda byla taková položka uvedena v sazebníku poplatků žalovaného, není za této situace rozhodná. Poplatek za vedení podatelny inkasoval žalovaný z účtu žalobce bez právního důvodu a tím se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, je proto podle § 456 a 458 odst. 1 o.z. povinen mu takto získaný prospěch vydat i s úrokem z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši, určené předpisy práva občanského, tedy ve výši dvojnásobku diskontní sazby ČNB, platné k prvnímu dni prodlení (§ 1 vl.nař. č. 143/92 Sb.), která ke dni 28.6.1991 činila 4%.

  Odvolací soud proto napadený rozsudek ohledně 1.400,-Kč s 8% úrokem od 28.6.1991 podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobě vyhověl, ve zbývajícím nároku žalobce jej podle § 219 o.s.ř. jako správný potvrdil.

Žádný z účastníků neměl ve sporu převažující úspěch, proto bylo o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodnuto podle § 142...