Komentář k novele zákona o zrušení Fondu národního majetku Senátní tisk č. 362

            Poslanecká sněmovna schválila na základě poslaneckého návrhu dne 23.5.2006 novelu zákona o zrušení FNM s tím, že nad rámec této novely do ní na základě pozměňovacího návrhu p. posl. Doktora zařadila také novelu zákona o bankách. Tento přijatý návrh spočívá v tom, že podle odůvodnění předkladatele má dojít k navýšení náhrady pro klienty tří bank Kreditní banka Plzeň, Plzeňská banka a Union banka na 4 mil. Kč.

            Ve skutečnosti však tento přijatý návrh přiznává zvýšené náhrady především jiným subjektům než poškozeným klientům bank, přičemž o tomto důsledku se příliš nehovoří.  Nelze se ubránit dojmu, že cíle poslanecké novely jsou jiné, než výslovně deklarované.

            Poslanecký návrh, přestože deklaruje soulad s mezinárodními závazky, je v rozporu s právem EU, takže jeho přijetí může pro Českou republiku znamenat i finanční sankce ze strany EU.

Hlavní problémy poslanecké novely:

1.                  náhrada pro Českou pojišťovnu – jde o nedovolenou veřejnou podporu jednomu podnikatelskému subjektu na úkor jiných podnikatelských subjektů a klientů bank podle práva EU

2.                  náhrada i za anonymní vklady – toto je v rozporu se směrnicí EU a vytváří prostor pro spekulanty s pohledávkami

3.                  zvýšená náhrada pro klienty tří bank – prohlubuje nerovnost mezi klienty bank, když pro klienty ostatních bank je náhrada ve výši 25 000 EUR (tj. cca 750 tis. Kč)

4.                  narušení finanční stability Fondu pojištění vkladů – prostředky ve Fondu jsou nyní v objemu cca 4 mld. Kč, přičemž finanční dopad novely bude cca 3,8 mld. Kč, takže se tím prakticky vyčerpají prostředky Fondu a bude nutné zvýšení odvodů do Fondu ze strany bank a zvýší tak zatížení klientů bank

Ad 1)    Problém  náhrady pro Českou pojišťovnu

Návrh zakládá osobě, která v minulosti se souhlasem ČNB vyplatila vkladatelům bank náhrady až do výše 4 mil. Kč, nárok vůči Fondu pojištění vkladů na náhradu všech takto vynaložených peněžních prostředků v plné výši, což by se vztahovalo i na právní nástupce nebo postupníky pohledávek takto vzniklých. Ač to výslovně návrh neuvádí, týkalo by se to jedné právnické osoby, a to České pojišťovny, a.s., neboť právě ta se souhlasem České národní banky v minulosti vyplatila náhradu za vklady klientů dvou bank: Kreditní banky Plzeň, a.s. a Plzeňské banky, a.s. Tento krok však učinila dobrovolně a byl součástí podnikatelského záměru PPF a IPB, což souviselo s dohodami o získání většinového podílu  v České pojišťovně.

            V případě přijetí tohoto návrhu by šlo o naprosto neodůvodněné zvýhodnění jednoho podnikatelského subjektu na úkor ostatních subjektů, které jsou součástí bankovního sektoru a také na úkor klientů bank, kteří by zprostředkovaně přispěli na takto vyplacenou náhradu. Přitom návrh je prezentován tak, že jeho cílem je odstranění nežádoucí nerovnosti mezi vkladateli jednotlivých bank. Náhrada, která by byla vyplacená České pojišťovně vůbec nesměřuje k jednotlivým původním vkladatelům. Takováto náhrada by navíc byla zákonem stanovenou nedovolenou veřejnou podporou jednomu podnikatelskému subjektu (podle čl. 87 Smlouvy o založení evropského společenství), což by mohlo mít za následek sankce vůči České republice ze strany Evropské komise nebo Evropského soudního dvora, včetně sankcí finančních. V tomto bodu je tedy návrh v zásadním rozporu s mezinárodními závazky, které Česká republika přijala, a mohl by mít značný dopad na státní rozpočet.

            Přestože se poslanecký návrh opírá především o zájmy původních vkladatelů zkrachovalých bank, ve skutečnosti znamená zejména odškodnění pro jiné osoby, které od původních vkladatelů odkoupili jejich pohledávky. Byl by tím založen obdobný problém, který se nyní řeší se spekulacemi s pozemky v Pozemkovém fondu.

Ad 2)    Problém dodatečných náhrad i za nepojištěné vklady

Návrh přiznává dodatečnou zvýšenou náhradu až do výše 4 mil. Kč fyzickým i právnickým osobám, které byly vkladateli tří bank (Kreditní banky Plzeň, Plzeňské banky a Union banky), a to náhradu za veškeré pohledávky z jejich vkladů. Problém spočívá v tom, že podle zákona o bankách přísluší náhrada za pohledávky z vkladů, u kterých je identifikován vkladatel, nikoli za pohledávky z anonymních  vkladů (např. depozitní certifikáty, vkladové listy a obdobné dluhopisy), které nejsou pojištěné.

Návrh tedy navrhuje rozšíření nároků na pohledávky z anonymních vkladů, což je v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES o systémech pojištění vkladů, na což upozorňuje i Parlamentní institut.

Návrh předpokládá výplatu náhrad za nepojištěné vklady, neboť počítá s tím, že nárok budou mít nejen fyzické osoby, ale i právnické osoby, přičemž v případě vkladů u  Kreditní banky Plzeň nebyly pojištěny vklady právnických osob. I v tomto bodu je poslanecký návrh v rozporu s evropskou směrnicí 94/19/ES.

Podle této směrnice 94/19/ES jsou náhrady za pohledávky z vkladů poskytovány za předpokladu, že vklady klientů byly zapojeny do systému pojištění vkladů a bylo za ně uhrazeno pojistné do Fondu pojištění vkladů.

Vyplácení náhrad za pohledávky z anonymních vkladů vůbec neumožňuje jakoukoli kontrolu dodržení limitu výše náhrady vyplacené jednomu vkladateli, protože limit lze snadno obejít nastrčením jiné osoby, čímž je podporována spekulace s vyplácenými náhradami.

Ad 3)    Problém dodatečných náhrad za vklady u dalších tří bank

            Podle odůvodnění návrhu v Poslanecké sněmovně je smyslem novely zákona o bankách zajištění zrovnoprávnění klientů bank v konkursu, kterým v minulosti byly jejich pohledávky za bankami uhrazovány jen do výše stanovené zákonem, s klienty jiných bank, kteří dostali náhradu za své vklady až do výše 4 mil. Kč. Poslanci tak chtějí odstranit nežádoucí nerovnost mezi vkladateli jednotlivých bank.

            Ve skutečnosti ale poslanci novelou namísto odstranění nerovnosti mezi klienty bank, nerovnost mezi klienty bank, vzniklou vývojem v minulosti, jen prohlubují. V  roce 2001 Parlament schválil zákonem č. 319/2001 Sb. limit pro výši náhrad za pohledávky z vkladů ve výši 25 000 EUR a schválil podrobná pravidla pro vyplácení náhrad za pojištěné pohledávky z vkladů. V tomto zákonu v přechodném ustanovení byla stanovena výjimka pro tři banky v konkursu: Pragobanka, Universal banka a Moravia banka, jejichž klienti získali nárok na náhradu až do výše 4 mil. Kč. Toto ustanovení představovalo zvýhodnění vkladatelů tří bank oproti vkladatelům ostatních bank, kteří podle zákona mají nárok na náhradu jen do výše cca 750 tis. Kč (tj. 25 000 EUR). Nyní návrhem schváleným v Poslanecké sněmovně se má rozšířit výčet těchto bank o další tři: Kreditní banka Plzeň, Plzeňská banka a Union banka, což zakládá a prohlubuje nerovnost mezi klienty bank, neboť v případě dalších bank žádný zvýšený nárok na náhradu není přiznán. Tímto způsobem je porušen princip rovnosti před zákonem zakotvený v ústavním pořádku ČR, neboť je ohrožena právní jistota v platnost zákonem stanovených pravidel vůči každé osobě, které se pravidlo týká. Předložený návrh je zásadně nespravedlivý vůči klientům ostatních bank a nejenže neodstraňuje nerovnost, ale naopak neodůvodněnou nerovnost mezi klienty bank nastoluje.

Ad 4)    Problém narušení finanční stability Fondu pojištění vkladů

            Přijetí poslaneckého návrhu by mělo významný negativní dopad do hospodaření Fondu pojištění vkladů, neboť odhadovaný dopad by byl 3,83 mld. Kč (podle rozsahu v jakém by byl návrh schválen). Došlo by k narušení finanční stability Fondu, který by tak prakticky vyčerpal veškeré volné prostředky ve Fondu, což by podle zákona o bankách mohlo mít za následek zvýšení příspěvků bank do Fondu. To by se promítlo do zvýšení poplatků hrazených klienty bank. Tato novela by v konečném důsledku poškodila všechny klienty bank a zvýšila by jejich finanční zátěž.