Je libo oddlužit?

První otázka je nasnadě: co to vůbec jsou ony oddlužovací společnosti? Jedná se o organizace, které lidem nabízejí finanční poradenství a pomoc při řešení finančních otázek, především těch týkajících se správy dluhů, a slibují, že vyřeší jejich dlužnickou pozici. Ta se pro dlužníka často jeví jako bezvýchodná. Proto se společnosti zaměřují především na velmi zadlužené až předlužené jedince, jež lákají na ochranu před věřiteli, konsolidaci závazků a jejich bezproblémové splacení. "V posledních měsících evidujeme velký nárůst oddlužovacích společností. V minulém roce působilo na trhu několik podobných společností. Od podzimu 2009 se však jejich počet podle našich informací zdvojnásobil (fungují už přes dvě desítky podobných firem)," komentuje situaci na trhu Martin Malý, tiskový mluvčí společnosti Cetelem, a ihned doplňuje: "I do budoucna můžeme očekávat, že se počet oddlužovacích firem bude na trhu objevovat čím dál více, což souvisí se zvyšujícím se počtem klientů, kteří nejsou schopni splácet své závazky."

Dlužníci často vnímají tyto společnosti jako svou poslední záchranu, a to jim znásobuje nesnáze: neexistující alternativa a chybějící znalosti o fungování finančních produktů, popř. zákonů upravujících tyto produkty, se v kombinaci s přesvědčivou argumentací oddlužovacích agentur většinou přetavuje ve sníženou ostražitost dlužníka, který je odhodlaný odsouhlasit a podepsat cokoliv, co "mu pomůže". Tím se však dostává do ještě větších potíží. "Je chvályhodné, že klient chce svoji svízelnou situaci řešit, ale měl by komunikovat v prvé řadě s věřitelem," doporučuje všem dlužníkům Malý.

Jak to (ne)funguje v praxi

Po úvodním kontaktu dlužníka a oddlužovací společnosti je průběh jejich vzájemného vztahu v zásadě totožný. Dlužník se společností sepíše mandátní smlouvu – dá jí plnou moc, aby jej zastupovala při jednání s věřiteli a chránila jej před jejich požadavky. Věc má ale několik háčků, lépe řečeno háků. „Největší riziko spatřujeme v tom, že podpisem smlouvy s oddlužovací agenturou se klient dostane do ještě větších finančních problémů. Ve většině smluv se totiž oddlužovací společnost nezavazuje klientovy pohledávky vyřešit, ale pouze pokusit se o to,“ říká Eva Řimnáčová, mluvčí společnosti Home Credit. S tím souhlasí i Martin Malý z Cetelem: "Ve smlouvě nejsou popsané povinnosti oddlužovací společnosti, ani jakým poměrem "uspokojí" věřitele, ale zato jsou v ní striktně popsány pokuty a penále za nedodržení podmínek ze strany klienta."

Za sjednání smlouvy si oddlužovací společnosti jednorázově účtují několikatisícový (dle našich zjištění 5000 Kč a výše) administrativní poplatek. Společnost se také s dlužníkem dohodne na měsíční splátce, kterou bez problémů zvládne posílat, avšak toto všechno se děje BEZ VĚDOMOSTI VĚŘITELŮ. Věřitelé nejsou s oddlužovací agenturou v žádném smluvním vztahu, proto s ní většinou odmítají jednat. "S těmito firmami naše společnost nespolupracuje a ani nekomunikuje," potvrzuje Martin Malý z Cetelem. Z praktického hlediska tak na smlouvu s oddlužovací společností doplácí pouze dlužník. „Je to tak. Poplatky a provize oddlužovací společnosti ale klient platí i v případě, že se oddlužovací agentuře nepodaří s věřitelem dohodnout,“ upozorňuje Řimnáčová. Z pravidelné měsíční splátky si přitom oddlužovací agentury strhávají zhruba 20% provizi (tj. dlužník měsíčně platí 2500 Kč, ale k věřiteli doputují jen 2000 Kč). Protože se sníží měsíční splátky bez souhlasu věřitele, tento začne své pohledávky vymáhat a zadlužený jedinec padá do registru dlužníků. Jeho životní situace se komplikuje zas o něco víc.

Rozvázat smlouvu? Ok, ale plaťte.

Poslední hřebíček do rakve osobních financí pak na dlužníka čeká ve chvíli, kdy chce s oddlužovací společností rozvázat vztah. Tento úkon je ve smlouvě sankcionován, výše sankce za odstoupení od smlouvy může dosáhnout několika desítek tisíc Kč. „Klient často podepisuje i bianko směnku, čili čistou směnku, kam je možné později vepsat jakoukoliv částku. To je lehce zneužitelné,“ upozorňuje na další riziko Řimnáčová.