Stáž, kterou jsem absolvovala v útvaru externí komunikace v sídle ČSOB, považuji za veliký osobní přínos. Byla mi zprostředkována díky výhře v soutěži Ideální banka 21.století a já jsem tuto nabídku v zájmu získávání životních zkušeností s radostí přijala. A nyní mohu říci, že pro mne byla tím nejlepším, co jsem mohla dostat.

            Jako studentka University Hradec Králové nemám, vyjma několik letních brigád, žádnou praxi. V budoucnu mne čekají pracovní pohovory a já nyní mám velmi cennou referenci, která mi může pomoci. Svou praxi mám orazítkovanou na papíře. Ale co je mnohem podstatnější je to, že se dokáži rozpovídat o všem, co jsem dělala a co jsem se naučila.

Pro svou stáž jsem si vybrala útvar externí komunikace. Přímo souvisí s mým studovaným oborem – Média a komunikace, jazyková a literární kultura, a tak jsem se rozhodla téměř okamžitě. Přála jsem si vidět, jak teorie funguje v praxi a přesně to se mi splnilo.

Práce v externí komunikaci je pestrá a bavila mne. Každý pracovní den je jiný. Mám ráda práci v kolektivu a za dva týdny jsem se, díky této stáži, mohla setkat se spoustou zajímavých lidí. Poznala jsem, že tento útvar je klíčovou spojkou mezi veřejností a všemi částmi banky. Jeho úloha je zodpovědná a kreativní zároveň. To mne zaujalo a také, že tato práce dokáže nadchnout a že člověk v tom, co dělá, vidí smysl.

Zdála se mi moje práce skvělá jenom díky tomu, že byla pro mne nová nebo by tomu tak bylo i po měsíci, jednom roce?

Naučila jsem se psát tiskové zprávy a sestavovala jsem různé články do časopisů. Stínovala jsem práci tiskového mluvčího. Byla mi vysvětlena teorie PR procesu, který jsem následně viděla, jak probíhá přímo v externí komunikaci. Účastnila jsem se výjezdních zasedání, interních porad zaměstnanců i jednání s agenturami. Byla mi umožněna prohlídka ústředí Poštovní spořitelny. V backoffice jsem měla možnost udělat si obrázek o tom, jak funguje proces, který následuje potom, co klient odevzdá platební operaci na přepážce pošty a jehož složitost jsem si jako laik neuvědomovala. Stejně tak jsem nevěděla o práci v pozadí, která je potřeba k tomu, aby se realizovaly skutečnosti, která pak vidí klient. Pracuje na nich kolektiv lidí a mnohdy to je záležitost týdnů a měsíců.

Pokud bych měla na konci své stáže i svého článku shrnout své pocity, můžu říci, že jsem velice šťastná, že jsem mohla na stáži být. Znamená pro mne krok do budoucna a opravdu jsem nečekala, že mne rozhodnutí poslat svou esej do soutěže natolik ovlivní. Moje vítězství pro mne bylo absolutním překvapením. Výsledky mi volal kamarád. Říkal mi: „Jsi první!“ A já jsem mu na to odpověděla, že nevěřím, dokud to sama neuvidím.

Byla jsem šťastná za postup do nejlepších dvaceti, jejichž práci hodnotila odborná porota. A i dvacáté místo dostávalo cenu. Za to jsem byla neskutečně ráda a s dvacátým místem jsem se i smířila, abych nebyla zklamaná. Vzala jsem to jakou báječnou novinku. A v případě, že bych náhodou byla osmnáctá nebo desátá, měla bych obrovskou radost, protože jsem si o lepších místech zakázala přemýšlet.

I teď – s odstupem času – si pořád pamatuji na dny, kdy se mi doslova “rozsvítil život“. A mou otázkou je, jestli to budou jen dny nebo se to světlo promítne i do budoucnosti. Za absolvovanou stáž bych chtěla všem okolo poděkovat. Vím, že mi může pomoci, a tak jejich práce navíc mne do všeho zasvětit, jistě nebyla beze smyslu.

Na soutěž, Poštovní spořitelnu i její zaměstnance budu velice ráda vzpomínat. A také bych jim všem chtěla vzkázat: „Děkuji.“