důchod
| Autor | Karolína |
| Předmět | důchod |
| Dotaz | Dobrý den, mám jeden dotaz. Zatím ještě studuji a je mi 24, nicméně, nedávno jsme měli ve škole přednášku o připravované důchodové reformě. Z toho všeho jsem pochopila (nevím jestli správně), že vlastně my mladí důchod už mít asi nebudeme. Je to mylná informace? Nebo i když budu státu platit daně, tak pak ve stáří nic nedostanu? Tak mě také napadlo, jak a kdy se na důchod začít připravovat, jestli je třeba dobré uzavřít si penzijní připojištění. Vím, že mám ještě spoustu času, ale zajímá mě to. Děkuji za informaci. |
Odpověd na dotaz:
Dobrý den Karolíno,
Vaše otázka je velmi případná a namístě. Pochopila jste správně. Vzhledem k tomu, že jste se již něco o budoucích důchodech z přednášky pravděpodobně dozvěděla (kéž by takovéto informace byly v osnovách již na středních školách), začnu jen rámcově.
Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že reforma penzí musí proběhnout. Důvody jsou jednoduché. Současný penzijní systém přestává fungovat. Zpravidla se uvádí, že tento systém poprvé zavedl kancléř Bismarck v Německu již v 80. letech 19. století. a je postaven na průběžném principu. To znamená., že každý pracující odvádí ze své mzdy část do systému, ze kterého stát platí důchody. Mnoho lidí se domnívá, že odvedené peníze se jim shromažďují na jakémsi účtu a budou je mít na důchod k dispozici. Pokud by to byl skutečně převzatý Bismarckův systém (ve skutečnosti fondový s kapitálovými rezervami), pak by tomu tak bylo. Náš současný systém, ale žádné rezervy nemá (ty měl naposled v 50. letech, než je komunisté promrhali). Sociální pojištění se rovnou přerozděluje na důchody. Přísně vzato, nikdo si na důchod v tomto systému nic neplatí. „Nároky budoucích důchodců – dnešních zaměstnanců – nejsou nijak kryty a představují skrytý dluh veřejných rozpočtů, jehož výše zpravidla nebývá publikována, aby neděsila veřejnost.“ uvádí ekonom Pavel Kohout. Statistika je navíc neúprosná, žijeme déle, starších lidí přibývá a pracujících začne brzy ubývat. Dochází k demografické krizi, která se ze nějakou dobu projeví.
Řešení spočívá v reformě systému, do které se žádné vládě příliš nechce, protože to znamená uskutečnit nepopulární kroky. Ale všude tam, kde k reformám penzí již došlo (nejblíže je nám Slovensko), dochází k principiální změně – vedle příspěvků do státního systému, tu je navíc buď povinně volitelný nebo dobrovolný vklad do fondů, tedy nějaká forma investice.
Pravdou je, že se důchodu v dnešní podobně nedočkáte. Váš nápad začít se připravovat již nyní, je proto chvályhodný.
Jaký doporučit způsob? Jde zejména o změnu myšlení. Zvyknout si, že nějaké peníze vždy musím dávat stranou. Tyto peníze jsou určené na důchod (nebo dřívější odchod z aktivní práce) nikoliv jako běžná rezerva, neměla byste k nim mít psychologicky snadný přístup (např. na běžném účtu).
Kolik a kdy začít? Stále platí, že lidé si na důchod spoří málo. Také čím později se člověk rozhodne, tím více je pak potřeba měsíčně ukládat. Například člověk, který začíná střádat ve věku 30 let, by měl dávat stranou alespoň deset procent svého výdělku. Pracovník, který začíná na zadní kolečka myslet až o deset let později, by měl ukládat již asi 15 procent ze svého platu. Čím dříve, tím tedy lépe.
Kam? 1) Doporučuji penzijní připojištění se státním příspěvkem. Začněte např. se 100 Kč měsíčně, pokud můžete, dávejte o něco více (do 500 Kč, nad, se již příspěvek nezvyšuje). 2) „Penzijko“ samo o sobě nestačí, výnos je na dlouhodobém horizontu velmi malý. Doporučuji pak nejlépe pravidelné investice do podílových fondů (od 500 Kč měsíčně). Ty jsou ale náročnější na investiční kázeň, peníze lze totiž kdykoliv vybrat. Variantně mohou být také fondy životního cyklu (kombinace fondů s podobnou strategií, s předplaceným poplatkem na předem určeném horizontu).
To je ale již jiná kapitola.
Filip Gärtner, Partners (filip.gartner@partners.cz)
