Situace se nijak zvlášť nezlepšila. Podniky mají nadále jen velmi malou šanci získat úvěr nejen na investice, ale i na provoz.

Banky dnes považují za rizikové i zdravé firmy, protože nechtějí přebírat riziko případného podnikatelského neúspěchu v důsledku obav z budoucího dopadu krize na odvětví, v němž daná firma působí.

Z hlediska bank se zdá tento přístup logický, ale jeho uplatnění může ochromit veškerou ekonomickou činnost, protože riziko neúspěchu k podnikání a tedy i k poskytování úvěrů patří. Na druhé straně, kde byla obezřetnost bank, když nakupovaly rizikové kapitálové produkty?

Firmám nezbývá než se snažit přesvědčit banky o promyšlenosti svých investičních záměrů, hledat přijatelné formy zajištění úvěrů. Jako jednotlivci však mnoho šancí nemají. V tom je právě síla podnikatelských reprezentací jako je HK ČR, že představují kolektivní tlak na banky a pomáhají firmám hledat podporu u státu a jeho nástrojů jakým jsou ČMRZB, EGAP, ČEB.

Neexistuje mnoho alternativ k bankovnímu financování. Tzv. rizikové fondy (venture capital funds) nebo mimobankovní zdroje byly u nás velmi omezené ještě před finanční krizí a o to je dnes situace ještě horší. Zdrojem financování projektů firem mohou být strukturální fondy EU, ale i zde je problémem kofinancování, na které si firma musí sehnat úvěr u komerčních bank. Vydat akcie a umístit je na kapitálovém trhu si může dovolit jen hrstka firem a vzhledem k propadu burzovních indexů to není v dohledné době příliš perpektivní. EU nabízí několik podpůrných programů pro financování malých a středních podniků jako je JEREMIE, problém je, že i tyto peníze musí projít k uživatelům přes komerční banky.

Nejsme stoupenci zásahu státu vůči bankám, protože to by bylo v rozporu se zásadami svobody podnikání. Stát by měl dohlížet na to, aby banky dodržovaly platné zákony a předpisy včetně zásad hospodářské soutěže. Ta by měla umožnit působení na bankovním trhu nových bank, které by nabízely výhodnější podmínky než je tomu tak u bank, které jsou u nás dlouhodobě zavedené.

Stát by měl podporovat zavedení systému mikroúvěrů – vždyť většina podnikatelů jsou mikrofirmy, kterým by pomohly úvěry v rozsahu desítek tisíc korun. A podle celosvětových zkušeností jsou právě tyto úvěry ty nejméně rizikové. Banky by neměly vidět v malých podnicích dojnou krávu. Měly by mít specialisty na jednání s malými podnikateli. Informace o mikroúvěrech by měly být šířeny v médiích a prostřednictvím naší komory. MSP by měly mít možnost ponechat si nezdaněný zisk, za podmínky, že jej reinvestují do firmy.

Tento poplatek je jeden z nejabsurdnějších, kdy za převod platí bance obvykle ten, kdo peníze převádí, i ten, komu jsou peníze převáděny. Dalším podivným poplatkem je platba za vklad nebo převod peněz na vlastní účet, kdy vlastně bance svěříme peníze, s nimiž pracuje a na nichž vydělává a ještě jí za to musíme zaplatit. Nejhorší je, že mnohdy čím méně banky půjčují, tím více vybírají poplatky za tzv. služby.

Můj názor se v tomto směru nezměnil a nadále považuji tuto situaci za nenormální. Zvýšením vlastních úroků si banky výrazně navýšily svoji marži, což jim umožňuje vyhnout se tlaku na větší poskytování úvěrů podnikatelské sféře.

Tuto iniciativu jednoznačně podporujeme, v podnikání hraje mnohdy roli i jeden den. Zkrátilo by se tak například o jeden den čekání na opožděnou platbu od odběratele. Navíc při dnešní převaze bezhotovostních plateb elektronickou formou je to technicky proveditelné a mělo by se to stát standardem.