Jak řekl Mark Twain „bankéř vám nabídne deštník, když svítí sluníčko a chce ho zpátky, když začne pršet.“ Na první pohled absurdní popis dnes na pozadí světové finanční a ekonomické krize nabývá na reálném základu.

Byly to právě investiční a hypoteční banky v Americe, které v touze po krátkodobém zisku, riskovaly více než je záhodno pro tak konzervativní prostředí, jakým bezpochyby bankovnictví je. Dluhy rostly, bublina splaskla, nedůvěra se zvyšovala a krize byla na světě. Vlády mnoha zemí hned přispěchaly se štědrou pomocí. Nikoliv ovšem těm, na které krize dopadla, aniž by ji zavinili – tedy například na podnikatele a živnostníky, kterým klesl odbyt, zhoršil se přístup k penězům, prodloužila se doba splatnosti pohledávek a přitom politici jedním hlasem s odboráři za prioritu považovali především zachování pracovních míst. Ale právě bankám. A nikoliv krokem, který by šel spravedlivě napříč všemi sektory, jako je třeba snížení přímých daní či DPH, zlevnění nákladů práce nebo zjednodušení administrativy. Ale selektivním subvencováním vybraných odvětví (finančnictví, automobilový průmysl) a vybraných společností. Dobře, stalo se.

Peníze daňových poplatníků tedy doputovaly do bank, centrální banky pak snížily své signální úrokové sazby na minimum. Ale podnikatelé a to bez ohledu na to, zda-li byli krizí postiženi či nikoliv, se i nadále složitě dostávají k úvěrům. Když už je horko těžko dostanou, úroky jsou vyšší než před rokem a totéž platí i o zárukách a dalších podmínkách. Jak se má ale ekonomika odrazit, když na penězích sedí ti, kteří stáli u zrodu současných potíží?

A politici – ti dělají kroky, které podnikatelům cestu k penězům neusnadňují, naopak. To neustálé zadlužování s sebou totiž nemilosrdně nese jeden důležitý aspekt - dluhopisy státu k pokrytí dluhů někdo musí kupovat a jsou to (za stále vyšší úrok) mimo jiných především banky. Tudíž ony nemusejí půjčovat firmám s určitým rizikem nesplacení, když mohou nakoupit státní dluhopisy bez rizika. Nechci malovat čerta na zeď, ale obávám se, že tímto tempem zde za pár let máme dluhopisovou krizi.

Banky podnikatele určitě potřebují, ale v současné době by se tento vztah dal z pohledu bank spíše popsat starým známým principem – bližší košile než kabát.