Naopak, pokud se nezačne problém řešit koncepčně dlouhodobým řešením, existuje reálný předpoklad, že se v dalších desetiletích budou krize vracet častěji a s čím dál většími dopady.

Přitom nejlepší řešení je nasnadě. Jednoduše si musíme utáhnout opasky. Naučili jsme se žít na dluh a teď je potřeba ty dluhy splácet. Nedávno se mi v této souvislosti líbil jeden citát. „Když nemám peníze, půjčím si, abych si mohl koupit něco, co stejně už mám,“ shrnuje myšlenkové pochody velké části lidí přední český ekonom a ředitel evropských fondů na MŠMT Jan Vitula a dodává, že bez změny přístupu k ekonomické krizi se v české společnosti těžko dočkáme smysluplného řešení.

Důsledky nadměrného zneužívání financí velice sugestivně popisuje americký film o cestě k finanční krizi s názvem I.O.U.S.A., který nabízí hned dva pohledy na zadluženost. Na jedné straně stojí odborníci, kteří ukazují neutěšeně narůstající velikost státního dluhu dopadajícího na hlavu každého Američana a na druhé straně stojí občané, kteří nemají o míře zadlužení či postupech půjčování peněz žádné tušení. Toho samozřejmě využívají různí lichváři, které půjčují lidem za 100 procentní úrok a tím dochází k nárůstu sociálně patologických jevů.

Podobná situace se netýká pouze Američanů, ale dnes jde prakticky o obraz společnosti po celém světě. Situaci kolem krize trefně shrnul Jan Vitula, který říká, že svět se musí přizpůsobit nižší spotřebě a příkladem by měl jít občanům hlavně stát se svými hospodárnými opatřeními a řešeními. Ne rozhazovat peníze na sociálních dávkách a platech státních zaměstnanců, ale šetřit.

Každý ekonom, politik a obyčejný člověk zná zákonitosti hospodářského cyklu. A už útlého věku od rodičů slyšíme, že je potřeba si šetřit do budoucnosti. Stejně tak by měla v hlavách každého z nás fungovat myšlenka, že v dobách vysoké prosperity je potřeba se předzásobovat na roky hubené. Jinak se nám může stát, že bude opravdově hladovět.

Přeji hezky den a veselou mysl!