Tím, že banky vydělávají na bankovních poplatcích, nemusí poskytovat tolik úvěrů, respektive takové množství úvěrů, na které existuje v ekonomice prostor. Mezi úvěry a HDP existuje silný, pozitivní vztah (úvěry zvyšují investice a spotřebu).

Pokusme se proto prokázat nepřímou vazbu mezi výnosy z poplatků a provizí a úrokovými výnosy, přímou vazbu mezi úrokovými výnosy a úvěry a přímou vazbu mezi úvěry a hrubým domácím produktem. Pokud by se tak stalo, dokázaly bychom, že diverzifikace bankovních výnosů může odstartovat posloupnost procesů, na jejímž konci dochází k negativním vlivům působícím na výkonnost ekonomiky.

Porovnejme nejprve růstové statistiky úrokových výnosů a poplatkových výnosů. Výsledky výpočtů dokazují, že dynamika poměřovaných proměnných, tj. hrubých úrokových a poplatkových výnosů (korelační koeficient -0,31) a čistých úrokových a poplatkových výnosů (korelační koeficient -0,47), vykazuje nepřímou závislost. Větší růsty výnosů z úrokových operací jsou substituovány menšími růsty poplatků a naopak, v letech, kdy se úrokové výnosy vyvíjejí pomaleji, nebo klesají, rostou výnosy z poplatků a provizí rychlejším tempem.

Americký ekonom Stiroh tvrdí, že negativní korelace mezi neúrokovými a úrokovými příjmy banky implikuje největší možné výhody z diverzifikace příjmů (rozkladu příjmů mezi více kanálů – na jedné straně rozdíl mezi půjčkami a vklady, na druhé straně neúrokové výnosy, tj. primárně poplatky), které může banka s takovým rozložením výnosů potenciálně čerpat, pozitivní korelace opak. Ve své práci ukázal, že americký bankovní sektor vykazuje v globále pozitivní korelační koeficient, pouze u jedné třetiny bank lze úrokové a neúrokové výnosy korelovat negativně. U českých bank je tomu očividně naopak, díky silnému postavení českých bank v systému (srovnáváme český B-systém proti americkému M-systému) si české banky mohou diverzifikované, negativně korelované příjmy dovolit. Jak ale tento vztah ovlivňuje domácí produkt, pokud vůbec? Pomalejší růst úrokových výnosů, byl by-li zapříčiněn prvoplánovým zpomalením růstu úvěrů ze strany bank, by znamenal negativní dopad na ekonomiku. Mezi HDP a úvěry je totiž silná vzájemná vazba.

Ověření vztahu mezi vývojem úrokových výnosů a vývojem úvěrů ukázalo, že se obě proměnné vyvíjejí stejným směrem. Poskytnuté úvěry skutečně ovlivňují úrokové výnosy. Korelační koeficient 0,69 dokládá pozitivní vazbu.

Není překvapením, že i výsledek korelační analýzy mezi hrubým domácím produktem a úvěry poskytnutými rezidentům (obojí v Kč, b. c.) potvrdil silnou pozitivní závislost dat (korelační koeficient 0,76). Sílu vazby na HDP lze ilustrovat i bez matematicko-statistických výpočtů. V roce 2008 vrostly úvěry domácnostem o více než 20 % (absolutně vyjádřeno 140 miliard Kč) a činily přes 800 miliard Kč. Přitom 75% objem všech úvěrů domácnostem je možné klasifikovat jako úvěry na bydlení (spolu s hypotečními úvěry jsou do této skupiny zahrnuty ještě úvěry ze stavebního spoření a spotřební úvěry na bydlení). Úvěrová činnost bank představující prostředky proudící domácnostem spouští multiplikaci ekonomických aktivit dotýkajících se subjektů ve všech ekonomických sektorech a odvětvích, zejména ve stavebnictví, přičemž jen toto odvětví se na tvorbě HDP v roce 2008 podílelo celými 9 procenty. Každý neposkytnutý úvěr tak ekonomika tvrdě pocítí.

Poté, co jsem deklaroval vazbu mezi HDP a ekonomikou, se vrátím zpět k vazbě poplatkových výnosů a poskytnutých úvěrů a ověřím závislost mezi těmito ukazateli. Vypočetl jsem proto jejich meziroční růstové indexy a ty pak koreloval. Mezi hodnotami meziročních růstových indexů existuje prokazatelná nepřímá závislost, korelační koeficient cca -0,61.

 Zde je žádoucí uvažovat některé faktory, které mohou způsobovat tento protisměrný trend vývoje. Jak je vidět z grafu číslo 1, dynamika obou ukazatelů se až na výjimky vyvíjí příkladně protisměrně. Mezi lety 1997 až 2001 docházelo k poklesu úvěrové dynamiky navzdory snižování úrokových sazeb v ekonomice (meziročně klesala jak 2T REPO sazba ČNB, tak průměrná výnosnost úvěrů obchodních bank). Toto zpomalení bylo zapříčiněno zejména hospodářským poklesem v letech 1998 a 1999 ve spojitosti s posílenými zásadami obezřetnosti bank. Vše umocnila nejistota na trhu. Od roku 2001 příznivé ekonomické podmínky převažovaly nad ostatními okolnostmi a růst úvěrů začal opět zrychlovat.

Ze Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem ČNB vychází, že v našem problému musíme mít na zřeteli zejména působení hospodářského cyklu a nastavení měnové politiky. Pokud otestujeme výše uvedený vztah mezi dynamikou úvěrů a dynamikou čistých poplatkových výnosů právě s vyloučením zmíněných vlivů, tj. vývoje hospodářství (růst reálného HDP) a základního měnověpolitického nástroje (2T REPO sazba ČNB), dostaneme zajímavý výsledek – negativní korelace mezi testovanými ukazateli je ještě výraznější (-0,87).

V této části výzkumu jsem ověřoval reálnost domněnky, že výnosy z poplatků a provizí záporně působí na ekonomiku v souvislostech řetězce neúrokové výnosy => úrokové výnosy => úvěry => hrubý domácí produkt. Výpočty porovnávající dynamiku proměnných hovořily ve prospěch mé hypotézy.

Následné výpočty vztahů mezi čistými úrokovými výnosy a úvěry a mezi úvěry a HDP směřovaly ke stvrzení, které by myšlenkovou konstrukci hypotézy B uzavřelo. Důkaz o negativní korelaci mezi dynamikou čistých poplatkových výnosů a poskytnutých úvěrů kalkulace statistického programu skutečně poskytly, a to i s vyloučením vlivu cyklického vývoje ekonomiky (vývoj reálného HDP) a vývoje nastavení měnověpolitického nástroje ČNB (meziroční změna 2T REPO). Matematicko-statistické hodnoty je však nezbytné konfrontovat s racionálními argumenty: klíčový soubor dat popisující dynamiku úvěrů v českém bankovním sektoru je významně ovlivněn politickou nestabilitou v 90. letech, stejně jako bankovní krizí z konce devadesátých let – ta zapříčiňuje nikoliv nepodstatnou část negativní korelace.

Uspokojivě lze prohlásit to, že mezi dynamikami úrokových výnosů a poplatkových výnosů, respektive poplatkových výnosů a úvěrů, panuje nepřímá úměrnost, což může v souladu s mou hypotézou způsobovat negativní impulzy ekonomické výkonnosti země. Nelze však s jistotou tvrdit, že by tím rozhodujícím a jediným vlivem v tomto procesu byly poplatkové výnosy bank.

Shodný výpočet jsem použil na rakouská data, u kterých se nepodařilo prokázat substituční efekty mezi úrokovými a poplatkovými výnosy rakouského bankovního sektoru.

Graf je součástí PŘÍLOHY. 

Diplomovou práci autora najdete na adrese: