Nedávno jste „oslavil“ prvních 100 dnů ve funkci Finančního arbitra. Jak byste je zhodnotil?

Oněch 100 dnů bych hodnotil jako velmi intenzívní období plné četných schůzek  a jednání, navazování kontaktů se všemi partnery a musím konstatovat s vnitřně velmi uspokojujícími pocity. Potěšující je i nárůst podnětů, které naše kancelář obdržela.

Představil jste nové internetové stránky. Co nabízejí nového a na co byste návštěvníky upozornil zejména?

Nové stránky jsou uživatelsky příjemnější, poskytují více informací o činnosti arbitra, při potřebě klienta zaslat návrh na zahájení řízení ho navádějí a napomáhají tento návrh vyplnit a elektronicky poslat. Byla také zřízena sekce „Zeptejte se arbitra“, kterou je možné využít k možnosti ptát se finančního arbitra na vše z oblasti bankovnictví. Stránky obsahují dále sekci „Co mám udělat když … a jak to probíhá ?“, kde uživatelé neleznou rady jak postupovat v okamžiku kdy dojde např. k zneužití jejich platební karty nebo internetového bankovnictví, když  zjistí neoprávněné obraty na svém účtu a neuspějí s reklamací u svého bankovního domu. Stránky také obsahují povinně zveřejňované informace jako jsou výroční zprávy, seznam institucí a vydavatelů elektronických platebních prostředků, které mohou být případnými účastníky sporů vedených před finančním arbitrem. Rád bych všechny návštěvníky pozval k osobnímu shlédnutí na www.financniarbitr.cz..

Zároveň jste prezentoval jako jeden z vašich cílů rozšíření kompetencí Finančního arbitra. Jakým směrem? Co by měl mít v ideálním případě finanční arbitr v kompetenci?

Finanční arbitr by měl skutečně pokrývat celou oblast bankovnictví a činnosti jako jsou platební styk, depozitní služby a poskytování úvěrů, specializované bankovnictví jako jsou stavební spořitelny a hypotéční banky. Do budoucna je potřebné řešení i pro vybrané oblasti kapitálového trhu a pojišťovnictví. Prostě rozsah obvyklý v jiných zemích EU.      

Jak se Vám z pohledu Vaší funkce finančního arbitra jeví výše a skladba bankovních poplatků v ČR? Sazebníky bank obsahují velké množství poplatků, závazkových provizí a jiných jednorázových či pravidelných nákladů hrazených klienty bank. Tato skladba i výše poplatků se historicky vyvíjí a věřím, že působením konkurence tento vývoj zaznamená i pozitivních směrů, ve smyslu odstoupení bank od některých poplatků nebo k jejich úpravě. Důležitá je dále i jejich jasná transparentnost.

Dostávají se k Vám stížnosti klientů českých bank na výši bankovních poplatků, a pokud ano, jaké jsou Vaše možnosti je řešit?Ano dostáváme pravidelně podněty k zahájení řízení ve věci výše různých poplatků. V těchto případech však jsme oprávněni řešit případy, kdy byl uskutečněn převod na účtu, potažmo stržen poplatek, neoprávněně. Ne však spory, kdy byla takováto transakce oprávněná, byť je poplatek vysoký. Výši poplatků musí regulovat trh, a ne institut finančního arbitra.

Domníváte se, že je na českém trhu dostatečně rozvinuté konkurenční prostředí mezi bankami?

Konkurence na českém bankovním trhu je jednou z nejtvrdších a nejrozvinutějších ve střední Evropě. Důvodem k tomu je narůstající trh i ochota klientů „fluktuovat“, která je významně vyšší než např. v Rakousku. Odlišné symptomy jsou u klientů retailových oproti klientům podnikovým. Retailový klient je více konzervativní a mění banku méně častěji. To může mít za následek výši aplikovaných bankovních poplatků. Na druhou stranu např. vývoj v oblasti produktů je velmi dobrý a klient má z čeho vybírat. Rozhodující roli do budoucna bude mít kvalita a rychlost obsluhy.

Jaká je podle Vašeho názoru úroveň legislativy na poli bankovních poplatků?Jak jsem již řekl, poplatky musí regulovat trh. Důležitým parametrem v obchodním vztahu, a tím je i vztah s bankou, je kromě nabídky a poptávky i čas. Já skutečně věřím, že postupem času se výše poplatků bude postupně upravovat, tak jako je tomu i v zahraničí. Porovnáme-li sazebníky 10 let staré s aktuálními, uvidíme tam poplatky, které dnes již banky neuplatňují. Důležitý je tlak trhu na cenu, podporovaný tlakem médií. Každá banky do budoucna raději přehodnotí svou cenovou politiku, než by začala ztrácet své pozice na trhu. Toto ale nemůžeme řešit striktní legislativou určující výši možných poplatků. Významnou roli v tomto bude hrát však např. aplikace nového zákona na ochranu spotřebitele, který řeší tzv.nekalé obchodní praktiky.