36 nebo i 47 mld. ročně z bankovních poplatků? To je moc dobrý, ale jak pro koho! Pro bankovní sektor je to určitě dobrý, pro klienty bank už to zas tak dobré není. Mohlo by se říci: „klienti bankovního sektoru plačte“. Zdá se, že především v ČR jsou klienti pro banky a ne banky pro klienty. Nejen na západ od našich hranic to už ale neplatí. Peníze bank jsou u nás více než mocné, nežádoucí publicita v médiích je minimalizována zadáváním reklamních kampaní. A tzv. lobbisté v Parlamentu a ve vládě zařídí velmi často potřebné úpravy či změny zákonů a vyhlášek tak, aby to vyhovovalo bankám, pojišťovnám, penzijním fondům. Smlouvy či obchodní podmínky jsou tvořeny zcela jednostranně skupinami bankovních odborníků, právníků bez jakékoliv možnosti klienta cokoliv ve smlouvě změnit. Ber nebo neber. Lze jen souhlasit s názorem, že: „vysoké poplatky dnes působí jako prostředek, kterým nám banky ukazují svou moc a k úrokovým výnosům si významně přilepšují na úkor svých klientů“. A přitom stačí poměrně málo, chovat se tak, jak se chovají stejné bankovní domy ve svých domovských zemích.

A co s tím můžeme udělat my klienti? Jeden nápad jsem už začal realizovat. Stavební spořitelně, která mi dokázala za 15 měsíců od uzavření smlouvy odečíst z mého účtu cca 900 Kč za vedení účtu, aniž jsem kromě prvotního vkladu inicioval jakýkoliv pohyb na účtu, jsem začal trvalým příkazem platit spoření po 1 Kč zatím v týdenním intervalu – pochopitelně z účtu u banky, kde jsou tyto služby bez poplatků. Poplatky od svých klientů prostě nevybírajía světe div se, jde to. Další připravené kroky zatím nemíním prezentovat, snad pánové a dámy začnou přemýšlet jinak než doposud. A pokud se přidá více dalších nespokojených klientů se stejným způsobem plateb, potom zvolené řešení může být efektivnější a s mnohem lepším výsledkem. Snad přece jen více pánů bankéřů pochopí, kdo jim svěřuje svoje peníze ke zhodnocení a také, že se mají ke svým klientům chovat přinejmenším stejně, jako se chovají v mateřských zemích.