Otázka, která rezonuje snad každému klientovi českého peněžního domu, však zatím nemá snadnou odpověď. Většina klientů jistě spravedlivě odpoví, že přece nikoli, bankéři na to budou kontrovat argumenty a čísly z výkazů bank.

Faktem je, že i renomované ratingové a analytické investiční banky přišly s tvrzením, že skončila doba házení všech peněžních domů z východoevropského regionu do jednoho pytle. Naposledy analytický tým společnosti Goldman Sachs oznámil, že východoevropské banky nabízejí příležitosti k atraktivnímu dlouhodobému růstu, ale investoři musejí pečlivě rozlišovat mezi regionálními trhy. Mezi řádky ze zprávy dá vyčíst, že za optimistickým doporučením stojí finanční výkony peněžních domů.

Vlastně se není co divit, když pak média přinesou zprávu, že Komerční banka by měla letos vyplatit mateřské Société Générale 3,9 miliardy korun, Česká spořitelna mateřskému domu Erste Bank 4,5 miliardy korun, ČSOB dokonce zřejmě své „matce“ vyplatí zřejmě celý loňský čistý zisk 17,4 miliardy korun. Nemusíme chodit okolo horké kaše, abychom zjistili, že vlastně čeští klienti platbami poplatků financují řešení problémů svých zahraničních matek.

Například Česká spořitelna zvýšila za loňský rok čistý příjem z poplatků z úvěrových obchodů v meziročním srovnání o 36 procent, z platebních transakcí a vedení účtů pak meziročně o 3 procenta, což vedlo k tomu, že celkové čisté příjmy banky z poplatků mírně klesly na 57 procent. Celkem klienti za poplatky zaplatili za rok 2009 v případě České spořitelny téměř 11,5 miliardy korun.

Hezky se to pak čte, když mezinárodní investiční banka oznámí, že z dlouhodobého hlediska mají největší růstový potenciál banky na českém, slovenském a slovinském trhu. Bojím se jen, aby za těmi slovy nebylo rovnítko v tom, že lepší čísla v hospodářském výkazu, znamenají vlastně jen větší poplatky za tutéž službu, kterou dostane člověk v zemi působení mateřského peněžního domu o polovinu levněji.