Tyto firmy se, stejně jako banky, dennodenně potýkají s podnikáním subjektů, jež nabízejí jejich klientům-dlužníkům poklidnou cestu do ráje bez dluhů. „V posledních měsících evidujeme velký nárůst oddlužovacích společností. V minulém roce působilo na trhu několik podobných společností. Od podzimu 2009 se však jejich počet podle našich informací zdvojnásobil - fungují už přes dvě desítky podobných firem,“ konstatuje Martin Malý ze společnosti Cetelem. Zkušenosti Home Creditu nejsou jiné: „Prozatím se na nás obrátilo zhruba 15 společností, které chtějí řešit klientovy dluhy. U některých jde o jednotlivé případy, u dvou největších evidujeme stovky žádostí.“  Svůj zasvěcený pohled přidává i Milan Strnadel z konkurenčního Cofidisu, který upozorňuje, že oddlužovací firmy často poukazují na velmi dobré vztahy s úvěrovými společnostmi. „Bohužel opak je pravdou. Většina bankovních i nebankovních společností nemá s těmi společnostmi uzavřenou žádnou dohodu, žádnou smlouvu o spolupráci,“ říká. Klient by si podobné informace, pokud jsou mu oddlužovací společností předkládány, měl rozhodně ověřit. „Většinou jsou oficiální stanoviska jednotlivých společností uveřejněna na jejich webových stránkách,“ upřesňuje Strnadel.

Postoj úvěrových společností je ve vztahu k oddlužovacím organizacím shodný s postupem, který uplatňují námi oslovené banky. „S těmito firmami naše společnost nespolupracuje a ani nekomunikuje. Klienta se snažíme od podobných praktik odrazovat a varovat ho před možnými následky,“ říká Malý z Cetelem. Důvod je nasnadě – ze smluv, které oddlužovací společnosti uzavírají s jejich klienty, totiž těmto institucím nevyplývají žádné stěžejní povinnosti. „Ve smlouvách se oddlužovací společnost k ničemu nezavazuje, jen přerozdělí finance, vezme si za toto zprostředkování svoji provizi. Ve smlouvě nejsou popsané povinnosti oddlužovací společnosti, ani jakým poměrem "uspokojí" věřitele, ale zato jsou v ní striktně popsány pokuty a penále za nedodržení podmínek ze strany klienta,“ varuje Malý.

 Problém je také v tom, že se vklíněním oddlužovací společnosti do vztahu věřitel – dlužník zadrhne to nejdůležitější, a sice umořování dluhu. „Částka zaplacená oddlužovací společností mnohdy nedosahuje ani minimální požadované splátky věřitele a věřitel proto nemůže tak nízkou částku akceptovat. Klient se tak může dostat do problému, protože na základě dohody s oddlužovací společností přestává s věřitelem úplně komunikovat,“ nastiňuje běžnou situaci Malý. Protože věřitel nemusí na takové jednání přistoupit, následují další nepříjemnosti jako zanesení do registru dlužníků nebo exekuce. S těmi pak jde ruku v ruce zhoršení finanční situace a totální neschopnost splácet. Na tom vydělávají opět zejména oddlužovací společnosti, jež okamžitě začnou účtovat sankce z prodlení splátek. Banka nebo úvěrová firma v pozici věřitele nemá možnost této praxi zabránit. „Věřitel je totiž ve většině případů oddlužovací společností pouze e-mailem informován jednak o částce, která mu bude dále zasílána, a jednak je mu sděleno, že další komunikace bude probíhat výhradně přes oddlužovací společnost.“

Rady zástupců úvěrových agentur klientům ve finanční tísni jsou opět velmi podobné těm, které svým klientům směřují bankéři. „Klienty nabádáme, aby v případě problémů se splácením své půjčky se nejdříve obrátili na nás, protože naší snahou vždy bylo, a stále je, se s klientem na nějakém řešení domluvit. Jen je potřeba to řešit včas,“ prohlašuje Martin Malý. Jen toto podle něho ušetří dlužníkovi spoustu peněz, ale i nepříjemných starostí spojených s nedostatkem likvidních aktiv. Podobně reaguje i zástupce Cofidisu Milan Strnadel. Pracovníci této společnosti taktéž preferují přímý kontakt klienta. „V případě, že nás kontaktuje oddlužovací společnost, snažíme se v první řadě klienta upozornit telefonicky popřípadě prostřednictvím dopisu na důsledky takového jednání a navrhneme mu možnost řešení této situace. Zároveň ho informujeme o skutečnosti, že budeme komunikovat pouze s ním, nikoliv s oddlužovací společností, s tou nejsme nijak smluvně vázáni.“ Většina seriózních splátkových firem se snaží s klienty najít rozumnou řeč, například v podobě snížení či odložení splátek nebo pohyblivého splátkového kalendáře. Stěžejní je přiznat si, že problém nastal, snažit se ho aktivně řešit a nenechávat to na druhých. „Hlavní zásady zní: komunikovat, mluvit pravdu, nevyhýbat se, neodkládat řešení,“ uzavírá Eva Řimnáčová ze společnosti Home Credit.