Kniha Patrika Nachera: Lehce nabyl, lehce pozbyl. Pozor na peníze


12. 06. 2019  00:14   |   Miroslav Zeman   |   komentářů (0)

STŘEDEČNÍ SERIÁL - KNIHA KONEC FINANČNÍCH NEGRAMOTŮ V ČECHÁCH: Aneb nebojme se dotáhnout reklamaci až do konce, pokud jsme přesvědčeni o tom, že jsme v právu. ČTĚTE DÁLE!

Nic není nemožné – aneb vrátit můžeme dokonce i námi již částečně použité zboží.Koupíme si třeba masovou konzervu, o níž jsme si mysleli, že je bez tuku a sádla, a hle, je ho polovina plechovky a maso se krčí někde vespod ve stopovém množství. Máme právo tuto plechovku, byť již otevřenou a s ochutnaným obsahem, vrátit? Téměř všechny potravinové či drogistické řetězce tuto možnost nabízejí. Stanoví si menší či větší podmínky, například dobu, do kdy je nutné zboží ode dne zakoupení vrátit. Zákazníci však tuto eventualitu využívají jen minimálně, protože o ní nevědí – jak také řekl James Hacker v seriálu Jistě, pane ministře: „Ptejte se na něco, když nevíte na co“. Obchodníci logicky možnost vrácení použitého či načatého zboží z pochopitelných důvodů nepropagují. No a lidem je zase nepříjemné vracet něco, co už použili, byť byli s výrobkem nespokojeni.

A podobný ostych cítíme i v restauračních zařízeních, když máme vracet z jakéhokoliv důvodu jídlo, které jsme už nakousli. Ono je to samozřejmě i o tom, jakou očekáváme reakci z druhé strany. Nikdo rozumný se nechce hádat a ještě navíc před rodinou, dětmi nebo přáteli či kolegy z práce. V tomto je postavení zákazníků a kultura jednání s nimi u nás ještě dost pozadu.

Což mi připomíná jednu scénu z restaurace, když jsem byl před mnoha lety v Los Angeles. Objednal jsem si rybu, protože to byla údajně vyhlášená pochoutka v daném podniku. Nicméně mi přišlo, že nějak smrdí. Rybu tedy ochutnali všichni moji spolustolovníci, aby mi potvrdili můj gastronomický úsudek, takže z porce zbyla slabá polovina. Tak a teď to reklamujte… Sebral jsem zbytky odvahy a znalostí anglického jazyka. A výsledek? Nejenže reklamaci uznali, rybu samozřejmě do účtu nezapočítali a náhradní jídlo bylo na účet podniku, ale dokonce mi předali i šek na 5 dolarů pro případ další návštěvy, jakkoliv jim z mého „dialektu“ bylo jasné, že nejsem místní. Takhle by to mělo fungovat.

Lehce nabyl, lehce pozbyl – aneb nemůžeme si ponechat ani zatajit peníze, které přijdou omylem na náš bankovní účet. Jak snadno k nim přijdeme, tak snadno se můžeme dostat do pořádného maléru. Takové peníze bychom měli vrátit sami a aktivně, v nejzazším případě na požádání banky či jejich odesilatele. V opačném případě se můžeme dopouštět trestného činu zatajení věci, nebo dokonce trestného činu podvodu (pokud je částka vyšší než 5 tisíc). Do stejné situace se ale naopak můžeme dostat i my sami, když peníze pošleme omylem někomu jinému, případně se spleteme při vyplňování čísla účtu příjemce. V lepší variantě jsme se natolik netrefili, že chybné číslo účtu vůbec neexistuje, a peníze se nám (zpravidla do dvou dnů) vrátí zpět. V té horší pak peníze doputovaly někomu jinému. Jak to nyní řešit? Máme několik možností. Oslovíme svoji banku (podáme reklamaci transakce – viz Formulář 2 – Žádost o navrácení částky) a požádáme ji o pomoc. Ona kontaktuje banku příjemce, ta poté svého klienta a problém se začne řešit a většinou i vyřeší. TIP: zároveň můžeme na ono špatně vyplněné číslo účtu zaslat pár halířů a do poznámky pro příjemce platby napsat prosbu o vrácení omylem zaslaných peněz s připsáním data a výše původní platby. To se navíc může hodit při případném pozdějším soudním sporu, kdyby jinak nepoctivý příjemce omylem zaslané částky argumentoval, že peníze nevrátil proto, že očekával příjem peněz v podobné výši a vůbec netušil, že mu nepatří. Nicméně se může stát, že klient si chce peníze prostě nechat a na výzvy naše ani banky nereaguje. Pak zbývá věc řešit prostřednictvím občanskoprávního sporu, případně můžeme podat trestní oznámení. Jinak banky nám, s ohledem na bankovní tajemství, pravděpodobně nebudou ochotny předat základní údaje o majiteli účtu, kam jsme omylem poslali svoje peníze.

Máme šanci ho nějak vypátrat? TIP jak zjistit jméno majitele účtu: poslat přes internetbanking drobný obnos z účtu ze stejné banky, kde má účet i příjemce, kterého potřebujeme „identifikovat“. Logicky, pokud tam účet nemáme, musíme si jej pro tuto operaci založit nebo poprosit známého, který ve stejné bance účet má. Ve většině bank se nám totiž v odešlé platbě objeví jméno majitele účtu, pokud jde platba v rámci této banky.

Pakliže ale nejsme schopni nepoctivého příjemce našich prostředků dostatečně identifikovat (jméno, příjmení, adresa a datum narození), pak pro účely podání žaloby v občanskoprávním sporu nejsme schopni dostatečným způsobem ztotožnit žalovaného, a tak nám nezbude, než se vydat cestou trestního oznámení, které může znít i na neznámého pachatele, a je v moci orgánů činných v trestním řízení se šibala dopátrat.

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!

Konec negramotů


Přidej odkaz na Bookmarky.cz


Nahoru Vytisknout

Hodnocení článku
Průměrná známka 3.0229 / Celkový počet hodnoceni 393
Hodnoťte známkou jako ve škole: 1 2 3 4 5


Zajímavosti
Nejčtenější zajímavosti