Penzijní připojištění v kontrastu s tzv. II. pilířem


01. 10. 2012  11:03   |   Patrik Nacher   |   komentářů (0)

Na téma penzijní reforma se vlivem jiných kauz, které si v České republice nárokují stěžejní mediální prostor, lehce zapomíná. Ale nemělo by, protože jde o klíčový atribut ovlivňující životy všech obyvatel země, nejen těch v důchodovém věku...

Nedávno jsem publikoval článek „7 důvodů, proč nedoporučit II. pilíř penzijní reformy“. Tentokrát bych se chtěl od těchto sedmi důvodů odrazit a na jejich základě popsat naopak výhody penzijního připojištění, nově tzv. III. pilíře. Zaprvé tím chci dát zřetelně najevo, že mi nejde o torpédování penzijní reformy a všech produktů, se kterými stát v této oblasti přijde, ale jen těch ekonomicky, finančně i logicky nesmyslných. Zadruhé bych tímto rád mimo jiné ocenil politiky na počátku 90. let, kteří přišli s mnohem rozumnější, smysluplnější a více motivující variantou, než politici současní, kteří přitom mezi tím získali nové zkušenosti s finančními trhy, demografickým vývojem a řešením penzijní reformy v jiných zemích.

.

VÍCE O PROBLEMATICE V SEKCI ZDE

.

Penzijní připojištění je totiž na rozdíl od své mladší (zatím nenarozené) sestry promyšlené, pro lidi výhodnější a přitom flexibilnější řešení. Ale pojďme bod po bodu. Na počátku každého bodu vždy připomenu moji výtku vůči II. pilíři a poté prosté porovnání s penzijním připojištěním.

1)        Nemožnost opustit systém.

U penzijního připojištění samozřejmě nic takového není. Je sice logické, že když klient ukončí spoření a bude si chtít peníze vybrat, tak se mu odečtou státní příspěvky. Podstatné ovšem je, že tu možnost prostě má. Navíc v aktuální podobě pro aktuální smlouvy (u všech smluv, které budou sjednány ještě do konce listopadu 2012) má ještě klient možnost po 15 letech vybrat 50% nastřádaných prostředků (tzv. výsluhová penze). Klient se u tohoto produktu opravdu nemusí cítit jako vazal.

2)        Nemožnost si po dosažení důchodového věku vybrat peníze.

Tak tuto absurdní podmínku u penzijního připojištění také nenajdeme. K tomu není zapotřebí nic dodávat.

3)        Žádné garance, že systém nebude jednostranně měněn.

Tuto garance sice ani u tohoto produktu nemáme, nicméně minimálně z vyjádření opoziční ČSSD nehrozí, že by měnila podmínky u penzijního připojištění, které je takovou stálicí na českém finančním trhu, zatímco II. pilíř chce sociální demokracie úplně zrušit či alespoň významně změnit a to ještě ani nezačal platit. Zkrátka je evidentní, že když se navrhují kroky, které ovlivní společnost, ekonomiku a život nás všech významně déle, než je jedno volební období (typově penzijní reforma, církevní restituce apod.), je zapotřebí najít elementární dohodu napříč politickým spektrem.

4)        Žádná garance proti vytunelování a vklady nejsou pojištěny ze zákona.

Toto se týká i penzijního připojištění, nicméně zde najdeme jeden podstatný rozdíl. Ze zákona mají klienti (u současných smluv) jistotu každoročního nezáporného výsledku, tedy, že když trhy poletí dolů, klienti budou mít maximálně 0, což se mimochodem přihodilo za rok 2008.

5)        II. pilíř jde na úkor průběžného systému.

Tím zvyšuje tlak na průběžný systém, kde hrozí ještě větší deficit než dosud. To pak vyvolá falešnou reakci politiků hájících tuto reformu, že je to důkaz správnosti II. pilíře. Zatímco u penzijního připojištění jsou náklady státu onen státní příspěvek, který se mimochodem od roku 2013 zvyšuje (v maximální hladině ze 150 Kč na 230 Kč měsíčně). Jde tak o jednu z užitečných cest, jak zodpovědným a na stará kolečka uvažujícím občanům vrátit část jejich daní.

6)        Poplatky, provize, bonusy.

Tak toto už má penzijní připojištění dávno za sebou. Je tu jedna obrovská výhoda tohoto produktu, možná třeba emocionální či iracionální, ale i přesto podstatná – penzijní připojištění u nás funguje bezmála 20 let, takže si na něj lidé zvykli, vědí, co od něj mohou očekávat. V souvislosti s provizemi také nesmíme zapomenout na to, co nás všechny čeká – nálet finančních poradců, kteří budou nabízet (jemně řečeno) produkt i lidem, pro které je naprosto nevhodný.

7)        Poslední tečka

A poslední bod se penzijního připojištění vůbec netýká - nejasné zhodnocování nastřádaných peněz v době vyplácení, tedy v důchodovém věku.

.

A ještě jednou, u penzijního připojištění získá klient kromě zhodnocení i státní příspěvek, což je také nezanedbatelný bonus. Zkrátka není produkt, jako produkt i přesto, že oba směřují k zajištění na stáří. Zatímco jeden má smysl, má něco za sebou, najdeme tam jisté garance a člověk se nemusí bát razantních změn nebo se cítit jako rukojmí, u druhého je tomu přesně naopak, nemá smysl, ani logiku, garance tam nejsou žádné, změny mohou reálně nastat velmi brzy a klient se na téměř celý svůj život stane vazalem vlastního, třeba neuváženého rozhodnutí bez možnosti korekce.



Čtěte také Ostatní čtou
Témata tohoto článku

Přidej odkaz na Bookmarky.cz


Nahoru Vytisknout

Hodnocení článku
Průměrná známka 3.02215 / Celkový počet hodnoceni 948
Hodnoťte známkou jako ve škole: 1 2 3 4 5


Zajímavosti
Nejčtenější zajímavosti