Poplatek za vedení úvěrového účtu – najde se jeden odvážný?


16. 04. 2012  01:46   |   Mgr. Ondřej Hruda   |   komentářů (11)

Na konci září se i čtenáři tohoto serveru mohli seznámit s informací, že „nejvyšší německý soud“ prohlásil za nezákonný poplatek za vedení uvěrového účtu“ [jedná se o rozsudek německého Spolkového soudního dvora ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. XI ZR 388/10]. Patrně nikoho nepřekvapilo, že zástupci českých bank se k tomuto rozhodnutí postavili poměrně zdrženlivě. Pokud se české banky dle svého tvrzení nebyly schopny s německým rozhodnutím, jež je v konečném důsledku může připravit o stamiliony korun, seznámit ani s několika měsíčním zpožděním, lze jim to dle mého názoru věřit jen stěží.

Zástupci jednotlivých bank pak ve svých vyjádřeních argumentovali především tím, že české právo nezakazuje poplatek za vedení úvěrového účtu, že rozhodnutí německého soudu není pro subjekty v České republice závazné nebo tím, že zavedený systém je spravedlivý a transparentní a že by bylo nespravedlivé přenášet náklady spojené s poskytováním úvěrů na ty majitele běžných účtů, kteří úvěr sjednaný nemají. Pokud pak zástupkyně České spořitelny uvedla, že naší politikou (rozuměj politikou České spořitelny) je, že klienti platí pouze za produkty a služby, které opravdu využívají, možná se tím snažila dokázat, že v České spořitelně německé rozhodnutí doposud skutečně nečetli (srov. níže).

.

Připomeňme si krátce, o co ve věci posuzované Spolkovým soudním dvorem vlastně šlo. Žalovaná banka při sjednávání spotřebitelských úvěrů užívala formulářové smlouvy, které mimo jiné obsahovaly ujednání, podle kterého všechny náklady spojené s uzavřením a trváním smlouvy ponese dlužník, a prázdné pole, které umožňovalo tyto náklady v každém konkrétním případě specifikovat. V posuzované věci konkretizoval zaměstnanec žalované banky náklady spojené s úvěrovou smlouvou tím způsobem, že do prázdného pole vepsal poplatek za vedení účtu ve výši 2 EUR měsíčně (Kontoführungsgebühr 2,00 EUR monatlich). Žalobce, sdružení na ochranu spotřebitelů, považoval ujednání upravující poplatek za vedení účtu za rozporné se zákonem, a požadoval proto, aby se žalovaná banka ve vztahu ke spotřebitelům zdržela užívání tohoto nebo obsahově totožného ujednání nebo aby se dovolávala platnosti takovýchto již sjednaných ujednání.

 

.

UNIKÁTNÍ MEGATEST FINANČNÍ GRAMOTNOSTI - VYHRAJTE SKVĚLÝ MOBIL

.

I kdybychom v českých nebo německých zákonech hledali sebedůkladněji, právní normu, dle které „ se bankám zakazuje vybírat poplatek za vedení úvěrového účtu,“ bychom v ní nenašli. Na všechny možné situace totiž zákon nikdy pamatovat nemůže (již proto, že tzv. perverzní tvořivost některých podnikatelských subjektů je bezmezná). Lze to demonstrovat na názorném příkladu, v žádném českém zákoně není např. výslovně uvedeno, že obchod s otroky se zakazuje. I člověku bez většího právního povědomí je však na první zřejmé, že si v Česku otroka legálně koupit nesmí. Co právní laik cítí, může právník jednoduše dovodit ve dvou třech větách. S poplatkem za vedení účtu je to sice složitější, ale v zásadě obdobné – Spolkový soudní dvůr zákaz poplatku za vedení úvěrového účtu nevytvořil, ale nalezl ho v platném právu.

V první řadě tak není třeba se ptát, zda je vhodné či účelné poplatek za vedení úvěrového účtu zakázat (i v České republice), ale zda již zde náhodou zakázaný není. Má to i praktický význam, kdyby totiž zákonodárce např. s účinností od 1. 1. 2013 tento poplatek výslovně zakázal, bankám by to poskytlo čas na protireakci (např. přejmenování tohoto poplatku nebo zavedení a zvýšení poplatků jiných). Pokud však i české soudy dovodí, že banky vybírají poplatek, jež již nezákonný je, musely by banky v konečném důsledku přestat vybírat tento poplatek ze dne na den a navíc by již vybrané poplatky musely každému klientovi vrátit a to čtyři roky zpátky.

Spolkový soudní dvůr sice formálně ve svém rozhodnutí vycházel z ustanovení německého občanského zákoníku, de facto však vykládal evropskou směrnici o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která je součástí i našeho práva. Když to zcela zjednoduším, dle dotčené části této směrnice platí, že nepřiměřená smluvní podmínka obsažená ve spotřebitelské smlouvě je neplatná. Spolkový soudní dvůr tedy řešil otázku, zda lze považovat za přiměřené, aby banky po svých klientech požadovali platbu za to, že jim vedou speciální úvěrový účet. Český soud by se musel vypořádat se zcela stejným problémem. Podívejme se proto na některé z argumentů uvedených Spolkovým soudním dvorem (s nimiž by se musel vypořádat i český soud).

Spolkový soudní dvůr především vyšel z předpokladu, že náhradu za dočasné přenechání finančních prostředků představuje toliko smluvený úrok a nikoliv sporný poplatek, což je dle jeho názoru zřejmé již s ohledem na označení tohoto poplatku jako poplatku za vedení (správu) účtu. Banka sice dle Spolkového soudního dvora není (ze zákona) povinna vést svému klientovi – dlužníkovi speciální úvěrové konto, vedení tohoto konta však přesto nelze považovat za samostatnou službu poskytovanou klientovi. Naopak, banka vede toto konto převážně ve svém vlastním zájmu. Svou základní povinnost plynoucí ze smlouvy o úvěru, tj. poskytnout klientovi peněžní prostředky, splní banka většinou tím způsobem, že je převede na běžný účet klienta, popř. na účet třetí osoby. K samotnému poskytnutí úvěru tedy existence speciálního úvěrového konta není zapotřebí. Pokud se jedná o splacení úvěru, slouží úvěrové konto v první řadě účetním, resp. zúčtovacím účelům banky, která ve svém vlastním zájmu musí dokumentovat aktuální stav klientových závazků a kontrolovat, zda klient tyto závazky plní. Banka proto nemůže platby od klienta jen bez dalšího přijímat, ale musí je řádně a přehledně vyúčtovávat. Naproti tomu klient banky je zpravidla schopen zjistit výši měsíční splátky z úvěrové smlouvy, a na speciální úvěrové konto proto není odkázán. Konečně, klient nepotřebuje speciální úvěrové konto ani k tomu, aby v případě sporu prokázal, že svůj dluh uhradil. Tuto skutečnost je totiž zpra­vidla schopen prokázat i jinak (typicky výpisem z běžného účtu, ze kterého úvěr splácí). Opravdu si tedy nemyslím, že by se dalo souhlasit s výše uvedeným tvrzením zástupkyně České spořitelny, dle kterého klienti (České spořitelny) platí pouze za produkty a služby, které opravdu využívají. Osobně mi jednání bank připomíná spíše známý příběh, v němž Tom Sawyer přesvědčil své kamarády, že natírat plot je zábava (za kterou je třeba platit).

.

UNIKÁTNÍ MEGATEST FINANČNÍ GRAMOTNOSTI - VYHRAJTE SKVĚLÝ MOBIL

.

Vše výše uvedené platí bezpochyby i u nás a nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že české banky neúčtují svým klientům poplatek za vedení (správu) účtu, ale poplatek za správu úvěru (Komerční banka), správu a vedení úvěrového účtu (Česká spořitelna), nebo správu a vedení úvěru (Československá obchodní banka). Bez ohledu na přesné označení poplatku totiž vždycky platí, že se jedná o poplatek za službu, kterou banka vykonává převážně ve svém zájmu a o kterou by naprostá většina klientů, pokud by jim byla poskytnuta možnost volby, neměla (alespoň ne za nabízenou cenu) zájem.

Pokud by k obdobnému soudnímu sporu došlo i u nás, bylo by rozhodující, zda by i české soudy posoudily ujednání, na základě kterého spotřebitelé musejí platit bankám za něco, co banky činí ve svůj vlastní prospěch, jako přiměřené. I pokud by naše soudy byly v zásadě jiného názoru než Spolkový soudní dvůr (poplatek za vedení úvěrového účtu jako takový by za nepřiměřený nepovažovaly), měly by se zabývat otázkou, jak vysoký poplatek lze ještě pořád považovat za přiměřený (a tedy i zákonný). V této souvislosti připomínám, že v posuzovaném případě byl předmětem sporu měsíční poplatek ve výši 2 EUR, tj. cca 50 Kč. Naproti tomu české banky v některých případech za vedení úvěrového účtu požadují několikanásobně více (Komerční banka a Česká spořitelna až 150 Kč, Československá obchodní banka až 220 Kč). Mnozí klienti si navíc půjčují na „koupi“ družstevního bytu, který má být následně (obvykle ve lhůtě v řádech měsíců) převeden do jejich osobního vlastnictví. V takovém případě si pak zpravidla u banky musí sjednat dokonce dva úvěrové účty – hypoteční a předhypoteční, přičemž po přechodnou dobu musí bance platit za vedení obou těchto účtů (na jednom z nich však z povahy věci po dobu několika měsíců nedochází vůbec k žádnému pohybu peněžních prostředků). Otázka může být položena i jinak: Je výše poplatku za vedení úvěrového účtu přiměřená ve srovnání s výší poplatku za vedení běžného účtu, jehož součástí jsou dvě platební karty a zahraniční pojištění?

.

UNIKÁTNÍ MEGATEST FINANČNÍ GRAMOTNOSTI - VYHRAJTE SKVĚLÝ MOBIL

.

Pokud bychom měli přistoupit na protiargument, dle kterého pokud by banky poplatek za vedení úvěrového účtu nemohly vybírat, zvýšily by jiné (méně sporné) poplatky nebo samotnou úrokovou sazbu, bylo by namístě v boji za práva spotřebitelů zcela rezignovat. Obdobně lze totiž argumentovat v případě každé nezákonné podnikatelské praktiky – pokud bychom např. tolerovali, že obchodníci vybírají poplatek za vyřízení reklamace v částce 10 % z ceny prodané věci, je zcela zřejmé, že by tím ušetřili (snížil by se počet reklamujících a kvalita zboží) a mohli nabízet své produkty za nižší ceny (a v nižší kvalitě). Jinak řečeno, konečná cena nabízeného zboží nebo služby není a nemůže být jediným cílem. Dle mého názoru pak nemůže obstát ani názor, že poplatek za vedení úvěrového účtu je spravedlivý, a že pokud by nebyl vybírán, vedlo by to ke zvýšení úrokové sazby a diskriminaci klientů s většími úvěry. I pokud by zákaz poplatku skutečně vedl k určitému zvýšení úrokové míry a klient banky by v konečném důsledku zaplatil stejně (přičemž však minimálně současní klienti by výrazně ušetřili), výsledný efekt – vyšší transparentnost – by byl stejně pozitivní. Tvrzení o tom, že zrušením poplatku za vedení účtu by začalo docházet k diskriminaci klientů s vyššími úvěry, pak nelze než považovat za zcela účelové. Pokud banky za pomocí počítačových programů dokáží ve výši procentní sazby kromě příjmu klienta zohlednit i jeho věk, pohlaví, vzdělání, zda vlastní kreditní kartu a mnoho dalších skutečností, jistě by v ní dokázaly zohlednit i určité fixní (provozní) náklady spojené s poskytnutím každého úvěru.

Konečně, už dávno tak úplně neplatí ani to, že rozhodnutí německého soudu není pro subjekty v ČR závazné. Jak totiž uvedl již před dvaceti lety Soudní dvůr Evropské unie, jež dbá na dodržování evropského práva, rozdílné právní úpravy nebo soudní praxe v jednotlivých členských státech by mohly vést k narušení hospodářské soutěže mezi subjekty se sídlem v různých členských státech. Ať se to tak českým soudům (a bankám) líbí, nebo nelíbí, v budoucnu se budou muset dívat i za hranice

.

Jak by spor o poplatek za vedení úvěrového účtu před českými soudy skutečně dopadl, nelze s jistotou zodpovědět. Nezbývá tak než čekat, jestli se najde jeden odvážný, který se pustí do sporu se svou bankou. Osobně o tom trochu pochybuji, lze totiž jen těžko předpokládat, že rozumný spotřebitel vyvolá spor, jehož výsledek je nejistý a u něhož hrozící náklady řízení (v řádech desítek tisíc korun) mnohokrát přesahují možný zisk (několik tisíc korun). K tomu, zda k žalobě najde odvahu některé ze sdružení na ochranu spotřebitelů, jsem rovněž poměrně skeptický. Rád se však nechám překvapit.

Pro úplnost uvádím, že cílem tohoto textu bylo srozumitelnou formou přiblížit problematiku týkající se poplatků za vedení úvěrového účtu i osobám práva neznalým, což si vyžádalo mnoho zjednodušení (jen samotný rozsudek Spolkového soudního dvora má dvacet stran). Pro zájemce z řad právníků proto odkazuji na můj článek Poplatek za vedení úvěrového účtu – mají mít i české banky důvod k obavám? (Právní rozhledy, 2/2012, s. 57; k dispozici též v informačním systému beck-onlince.cz), ze kterého jsem při práci na tomto textu vycházel a ve kterém se předmětnou problematikou zabývám podrobněji (a odborněji).

O AUTOROVI:

Mgr. Ondřej Hruda,  ondrej (tečka) hruda (zavináč) seznam.cz

Autor je poradcem předsedkyně Nejvyššího soudu ČR a studentem doktorského studijního programu na katedře obchodního práva Právnické fakulty MU v Brně.

Stanoviska zastávaná v článku jsou jeho osobní.



Čtěte také Ostatní čtou
Témata tohoto článku

Přidej odkaz na Bookmarky.cz


Nahoru Vytisknout

Hodnocení článku
Průměrná známka 3.02191 / Celkový počet hodnoceni 2145
Hodnoťte známkou jako ve škole: 1 2 3 4 5

Poplatek za vedení úvěrového účtu – najde se jeden odvážný?

Poplatek za potvrzení o zaplacených úrocích pro daně
Dobrý den, poplatek za Potvrzení o výši zaplacených úroků z hypotečního úvěru u ČSOB a.s. je vyúčtov...
poplatek
jsou to novodoby zlodeji oni moc dobre jak okrast svy zivitele doporucuji odejit od techto zlodeju a...
poplatek za hypotéku do kapsy
Dobrý den. Nejenže jsou vyšší úroky jak udávají reklami, ale já ještě platím měsíční poplatek za ve...
Podepsala jsem že dostanu kreditní kartupro nemoc jsem kartu nepřevzala poplatek je
strháván, ač CSOB v Lidické ul v Praze meily prosím aby karta byla zrušena, nebyla jsem upozorněna ž...

Jak to je vlastne s uverem u home credit a cetelem,potazmo jejich kartami co nabizi?tam jsou take ur...
Banovní poplatky
Lidé přejděte k bankám jako je mBank či Fio a nepreferujte a nemějte peníze v ČS as a jim podobným. ...
Poplatek není fixován
Zásadní je to, že zatímco úrok je fixován na nějakou dobu, kterou si klient zvolil, poplatek za vede...
úroky z poplatku
navíc je zábavné, že pokud poplatek za vedení úvěrového účtu nezaplatíte, rostou Vám z něj sankční ú...
najde se jeden odvážný?
Neco takoveho zacala nabizet ZUNO. Alespon to tvrdej. Ale neznam detaily, protoze me to nezajima. Do...
kdyby jen poplatek za vedení takového úvěrového účtu,
ale moje banka si vybírá navíc ještě měsíční poplatek zvaný: stanovení poplatku. Takže oni píší u čá...
Diskutovat


Zajímavosti
Nejčtenější zajímavosti