Pozor na cenové regulace! Pokud už, tak musí chránit spotřebitele, nikoliv finanční instituce


22. 02. 2016  08:39   |   Redakce BP   |   komentářů (0)

Rozhovor s majitelem serveru Bankovní poplatky Patrikem Nacherem. Jaký je jeho názore na cenové regulace? Jak funguje anketa o nejabsurdnější bankovní poplateka  co na to banky? ČTĚTE DÁLE!

* Na počátku únoru začalo finálové kolo hlasování 11. ročníku ankety o nejabsurdnější bankovní poplatek. Baví vás to ještě?

Jistě, jinak bych to nedělal. Provozování stránek včetně vlajkové lodi, tedy této ankety, mi dává logiku a splňuje kritéria smysluplné aktivity – pomáhá to dobré věci, šíří se tím užitečná osvěta a pro spotřebitele zajímavé informace, dlouhodobě stránky generují výnos a pomáhají mi utvářet určitý status. I díky (nejen) této mojí letité aktivitě jsou u nás lidé nejcitlivější na cenu bankovních služeb, jak vyplývá z jednoho celosvětového průzkumu, což následně vyvolává užitečný tlak na banky. Toto je jediná efektivní cesta, jak se ukazuje na postupném snižování bankovních poplatků a naopak zvyšování sebevědomí českých klientů. Nejrůznější regulace k tomu rozhodně nevedou.

* Daří se vám prostřednictvím ankety reálně zatlačit na banky tak, že zruší kritizované poplatky?

Banky braly zpočátku anketu jako jednorázový projekt, který vyzní do ztracena. Pak proti ní bojovaly jako proti každé jiné kritice. Nakonec ji podle mě přijaly jako nevšední platformu reálných klientských názorů na své bankovní služby, produkty a jejich cenu. Téměř každý rok nějaká banka reaguje a vítězný poplatek zruší, sníží či přesune do balíčkových účtů. I když samozřejmě nikdy nepřiznají „inspiraci“ naší anketou.

* Vrhl jste se také do zvyšování finanční gramotnosti populace. Napsal jste o tom zvláštní knížku. Web ani anketa už nestačily?

Nechtěl jsem být jen negativní. Prapůvod toho, co si necháme líbit, totiž leží právě v tom, jak se spotřebitelé orientují alespoň v základních ekonomických pravidlech. Náš web proto informuje klienty o jejich právech, nabízí kalkulátory, publikuje průzkumy, články a poradny. Dřív jsme byli průkopníky, ale najednou se téma finanční gramotnosti stalo sexy a každý s ním šermuje. Chtěl jsem to posunout dál, k něčemu srozumitelnému a přitom zábavnému, proto vznikla kniha.

* Je zvláštní ne svým obsahem, ale hlavně formou.

Celý koncept jsem postavil na tom, že jsem obsáhlou tematiku, dnes známou právě pod oním názvem „finanční gramotnost“, popsal na základě klasických, obecně známých a přijímaných přísloví, přirovnání a rčení. Přirovnání a pořekadla jsou taková moudra našich předků, která vznikala po staletí a znají je všichni, i malé děti. Dal jsem dohromady na sto padesát z nich, sestavil je do logického celku a za pomoci oslích můstků je interpretoval ve vztahu k penězům, finančním produktům a vůbec k dnešní konzumní době a situacím, které každodenně zažíváme.

* Jste známý odpůrce regulací. Jaký je váš postoj k regulaci výše bankovních poplatků za platbu kartou u obchodníka?

I kdyby to zdánlivě vedlo ke snížení bankovních poplatků, tak nejsem spokojený. Konzistentně kritizuji nejrůznější „zázračná“ legislativní řešení shora, která mají najednou zlevnit služby pro zákazníky. Většinou to skončí naopak. Obchodníci zlevňovat pravděpodobně nebudou a finanční instituce si výpadek příjmů nahradí jiným způsobem. Buď viditelným, a to klienty pořádně naštve, nebo méně transparentním, což zase znepřehlední sazebníky. Podobná regulace také nezajistí to nejzákladnější – konkurenční boj o klienta. Opatření totiž platí naráz pro všechny finanční instituce na trhu, tudíž klient nepozná, která banka či pojišťovna by se zachovala takzvaně proklientsky a poplatek snížila a která nikoliv. Perspektivní je tlak spotřebitelů, sdělovacích prostředků a smysluplné zákony.

* Vláda bude znovu jednat o regulaci provizí u pojistných produktů ve vztahu k finančním poradcům, kterou Sněmovna na konci roku neschválila. Vůči ní jste také nesmlouvavý, ani zde regulaci nevítáte?

Jen do jisté míry. Cenovou regulaci nelze hájit v duchu přísloví „kam vítr, tam plášť“, proto jsem se vůči ní vymezoval pokaždé, kdy nedávala elementární smysl pro spotřebitele – jako například eurounijní regulace životních pojistek podle pohlaví před dvěma lety. Ten aktuální problém bych rozdělil na dvě roviny – rezervotvorné životní pojištění neboli pojistky, kde existuje odbytné či odkupné (typicky IŽP – investiční životní pojištění), a rizikové pojištění. Dovedu si představit určitou regulaci nákladů nebo provizí rezervotvorného pojištění, a to s cílem změnit motivaci finančních poradců takzvaně přetáčet starou smlouvu novou smlouvou tím, že provizi rozdělím do prvních pěti let. Cíl je přitom zřejmý – postupným uvolňováním provize se snižuje apetit prodejců opakovaně nabízet stejným klientům nový, charakterově ale totožný produkt. Ale ani tady nelze paušalizovat všechny poradce. U rizikového životního pojištění mi to ale přijde zcela mimo. Tam vidím naopak správnou motivaci v tom, pravidelně měnit (nebo tím alespoň vyhrožovat) pojišťovny a dosahovat tím lepších cen. Stejně jako to dělají klienti u bank. U rizikového pojištění žádné odkupné, tedy jakási vratka klientovi neexistuje, nevzniká mu tak škoda.

* Narážíte na loňské tažení sociálnědemokratického poslance Šincla, které nakonec ztroskotalo na odporu ministra financí Babiše a skončilo hádkou celé koalice?

Šinclův návrh obsahoval zastropování provizí, což je vlastně cenová regulace. A to je zásadní nástroj, který by měl stát uplatňovat velmi, velmi výjimečně a vždy jen pro ochranu slabší strany, tedy spotřebitelů. Ať už to pan poslanec měl jako záměr, nebo ne, jeho nápady pomáhaly pojišťovnám, které spolu s bankami v Česku vydělávají dostatečně pro své zahraniční matky.

* Není to přece jen posun dopředu, lidé si často na praktiky finančních poradců stěžují…

Mám pocit, že jdeme ode zdi ke zdi. Nejdříve pravidla jakoby nepotřebujeme, abychom potom regulovali i to, co není nutné. Nejsem obhájcem finančních poradců, kterým mimochodem věnuji část své knihy, ale v tomto případě, podle mého názoru, není jediný důvod rozšiřovat regulaci provizí i na čistě rizikové životní pojištění.

* Opravdu na tom nenajdete nic pozitivního, co by mohlo pomoci klientům?

Naopak mi přijde zvláštní, že o tuto regulaci stojí finanční instituce jako pojišťovny, které vždy, z definice věci, cenové regulace odmítají. Moc tomu nerozumím. Jde o vztah dvou rovnocenných a schopných partnerů – pojišťoven a finančních poradců. Nevím, proč by se v tom měl angažovat stát. Nejde tu o přímou ochranu spotřebitelů. Ale jak jsem říkal, u produktů, kde se vyplácí odkupné, si nějakou regulaci provizí představit dovedu.

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!

Konec negramotů



Čtěte také Ostatní čtou

Přidej odkaz na Bookmarky.cz


Nahoru Vytisknout

Hodnocení článku
Průměrná známka 2.96628 / Celkový počet hodnoceni 1453
Hodnoťte známkou jako ve škole: 1 2 3 4 5


Zajímavosti
Nejčtenější zajímavosti