Právní regulace bezhotovostního platebního styku


25. 10. 2007  15:09   |   JUDr. David Jopek   |   komentářů (0)

Poněkud delší, ale zato podrobné pojednání o problematice bezhotovostního platebního styku.

V posledních letech došlo v České republice k významným změnám v právní reglementaci bezhotovostního platebního styku, a to v rozsahu, který u nás neměl dosud obdoby. Není to zapříčiněno jen požadavky Evropské unie, ale také denní ekonomickou realitou, kdy můžeme pozorovat enormní nárůst objemu bezhotovostních plateb. Proto vznikla potřeba posílení právní jistoty tohoto druhu ekonomických vztahů, která vyústila v přijetí nových právních předpisů.

1. Pojem "Platební styk" a "bezhotovostní platba"

Proces placení prostřednictvím finančních institucí je často zjednodušeně označován jako platební styk. Dnešní realita je ovšem trochu jiná a toto tvrzení je poněkud nepřesné. Existují různé formy a nástroje převodů peněžních prostředků.

Chceme-li tedy nějak obecně definovat platební styk, dojdeme k tomu, že se jedná o vztah mezi plátcem a příjemcem platby, který je realizován určitým způsobem a může být proveden přímo mezi plátcem a příjemcem, nebo zprostředkován třetí osobou (finanční institucí). V literatuře bývá platební styk (spíše z ekonomického úhlu pohledu) definován různě, jako nejvhodnější se mi jevilo toto vymezení: "Platební styk můžeme definovat jako vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím peněžního ústavu."1) Pojem "bezhotovostní platby" pak můžeme zjednodušeně definovat jako peněžní přesuny mezi jednotlivými ekonomickými subjekty.

Pokud bychom hledali vymezení bezhotovostních plateb v právních předpisech, jeví se jako nejvhodnější legální definice uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Bezhotovostní platbou se podle citovaného ustanovení rozumí: "platba provedená bezhotovostním převodem peněžních prostředků na území České republiky prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně a bezhotovostním převodem peněžních prostředků prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně z území České republiky na území jiného státu."2) Z uvedené definice lze vypozorovat určité charakteristické znaky bezhotovostní platby:

- jedná se o bezhotovostní převod,

- prostřednictvím peněžního ústavu,

- v české nebo cizí měně,

- na území České republiky nebo i směrem do zahraničí.

Bezhotovostní a hotovostní platební styk patří mezi základní operace obchodních bank. Na uskutečňování bezhotovostních plateb v zemi dohlíží a celou tuto agendu metodicky zastřešuje centrální banka, tj. v českých podmínkách Česká národní banka.3)


2. Systém právní regulace bezhotovostních plateb

Naštěstí již v současnosti neplatí zcela výrok: "Ačkoliv bezhotovostní platební styk je velmi významnou, ba dokonce významnější bankovní službou než hotovostní platební styk, po stránce právní je mnohem méně regulován."4) "Balíček" nových zákonů a podzákonných aktů5) tuto situaci velice zlepšil.

Na tomto místě je vhodné poznamenat, že se charakterově jedná o veřejnoprávní regulaci. Respektujeme-li tradiční dualismus práva, musíme dodat, že na úpravě platebního styku se podílejí jak normy veřejnoprávní, tak ryze soukromoprávní. Nicméně otázka státní regulace provádění plateb v zemi je primárně záležitostí norem veřejného, respektive finančního práva.

Finanční právo upravuje okruh mocensko-majetkových vztahů, s nimiž je však často imanentně spjata menší oblast soukromoprávních vztahů (např. smlouvy o bankovních účtech v právním vztahu banka - zákazník). Z pohledu finančního práva řadíme úpravu bezhotovostních plateb do oblasti tzv. nefiskální části finančního práva. Zároveň můžeme označit právní úpravu bezhotovostních plateb (platebního styku) za mezní,6) jelikož spadá do tří subsystémů finančního práva, a to jmenovitě do měnového, devizového a veřejného bankovního práva.

Problematika bezhotovostních plateb má tedy spíše meziodvětvový charakter, protože se na její reglementaci podílejí normy více právních odvětví (práva občanského, obchodního a mezinárodního veřejného i soukromého), i když "primárně" normy finančněprávní. Nesmíme však zapomínat, že v případě placení při mezinárodním obchodování hrají důležitou roli i normy mimoprávní, a to především obchodní zvyklosti a různé soubory pravidel (např. Mezinárodní obchodní komory v Paříži).


3. PRÁVNÍ ÚPRAVA PLATEBNÍHO STYKU

V posledních letech se objevuje řada nových platebních nástrojů a způsobů provádění bezhotovostních plateb. Bezhotovostní platební styk bylo tedy potřeba v České republice podrobněji právně regulovat a hlavně stanovit určité závazné mantinely.

Dosavadní, absolutně nevyhovující marginální reglementace vyhláškami Státní banky československé7) se totiž ukázala jako zcela nedostačující, nevhodná a neodpovídající současným evropským standardům. Navíc tyto předpisy obsahovaly spíše normy technické povahy, které byly v praxi aplikovány pouze na tuzemský platební styk. V našem právním řádu jsme tak stále postrádali zákonné normativní akty, které by uceleněji upravovaly bezhotovostní platby a platební styk vůbec.8)

ZÁKON O PLATEBNÍM STYKU

Významným mezníkem v této oblasti bylo přijetí zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku) - dále jen "zákon o platebním styku".

Zákon o platebním styku je výsledkem transpozice evropských předpisů pro oblast bezhotovostních převodů za účelem zajištění harmonizace práva České republiky s právem zemí Evropské unie v oblasti platebního styku.9) Zákonodárce se inspiroval nejlepšími zkušenostmi z minulých let a přebral ustanovení tří směrnic, které se podařilo zakomponovat do zákona jako dále zmíněné tři části.

Předmětem úpravy zákona o platebním styku jsou tři oblasti finančněprávních vztahů:

- úprava provádění bezhotovostních převodů peněžních prostředků,10)

- vydávání a užívání elektronických platebních prostředků,11)

- platební systémy.12)

Zákon o platebním styku reguluje bezhotovostní platby (tuzemské i zahraniční) a představuje první komplexní úpravu platebního styku u nás. Již zběžným nahlédnutím do tohoto základního předpisu je zřejmé, že se jedná o předpis s převahou kogentních norem.

Úprava v zákoně o platebním styku přináší především posílení ochrany zákazníka (spotřebitele), vymezení odpovědnosti poskytovatelů služeb platebního styku a celkově přispívá k posílení právní jistoty13) účastníků právních vztahů vznikajících s realizací (bezhotovostních) plateb. Ta se mimo jiné projevuje důrazem na informační povinnost převádějící instituce vůči svému klientovi. Zákon stanoví taktéž maximální lhůty provádění převodů bezhotovostních plateb a případnou náhradu škody v případě nedodržení zmíněných lhůt.

-Vzorové obchodní podmínky

V poznámce pod čarou jsem uvedl doporučení 97/489/ES, které sice není pro Českou republiku závazné, ale náš zákonodárce se po vzoru ostatních členských zemí Evropských společenství přiklonil ke způsobu řešení této oblasti apriorně smluvními vztahy mezi vydavateli a držiteli elektronických platebních prostředků. Navíc zákon stanovuje povinnost pro Českou národní banku (na základě doporučení Evropských společenství) vydávat za účelem ochrany držitelů tzv. vzorové obchodní podmínky,14) které obsahují úpravu vzájemných práv a povinností vydavatelů a držitelů při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků.

Česká národní banka zveřejňuje Vzorové obchodní podmínky a jejich změny ve Věstníku České národní banky.


-Zvýšení ochrany platebních systémů

Zákon o platebním styku dále zvyšuje ochranu platebních systémů působících v jeho režimu. Hlavním aspektem této ochrany je zajištění neodvolatelnosti plateb přijatých těmito systémy, a to i v případě úpadku některého z účastníků systému. Tuto skutečnost řeší novelizace zákona o konkursu a vyrovnání. Cílem regulace je poskytnutí dostatečné právní jistoty ostatním účastníkům platebních systémů a zajištění dokončení procesu započaté platební transakce.

Kdybychom chtěli shrnout účel regulace této části zákona o platebním styku (v návaznosti na uvedené směrnice), musíme především poukázat na zajištění platnosti, konečnosti a vymahatelnosti příkazů účastníka (i toho, který se dostal do "úpadku").


-Vynětí z režimu zákona o platebním styku

Z režimu zákona o platebním styku byly vyjmuty vnitrostátní převody uskutečňované za pomoci poštovních příkazů v podobě tradičních typů poštovních poukázek, které jsou upraveny v samostatném předpisu (zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů).15) 16)

DOPROVODNÁ NOVELA

Tzv. doprovodná novela zákona o platebním styku (zákon č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku) změnila:

- zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, v části týkající se příkazů bankrotujících účastníků platebních systémů (zakotvení oznamovací povinnosti soudů vůči České národní bance v případě prohlášení konkursu, je-li dlužník účastníkem platebního systému);

- zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, v části stanovující kolizní normy;

- zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také "obchodní zákoník"), v části vztahující se na smlouvy o běžném a vkladovém účtu;

- zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také "občanský zákoník"), v části, která stanoví okamžik splnění dluhu.

-Změna okamžiku splnění dluhu dle občanského zákoníku

Třetí část novely upravuje změnu okamžiku splnění dluhu v občanském právu, a má tak dalekosáhlý význam pro placení bezhotovostní formou (např. pro řízení cash-flow daného subjektu). Novelizovaná ustanovení se výrazně dotkla fyzických a právnických osob v případě způsobu úhrady (nepůjde-li o platby v režimu obchodního zákoníku) podle občanského zákoníku.

Dřívější občanskoprávní úprava momentu splnění dluhu stanovila pravidlo: "Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím pošty nebo peněžního ústavu, je dluh splněn okamžikem, kdy byla částka poukázána, není-li dohodnuto jinak."17) Dotčené ustanovení občanského zákoníku zní po novele: "Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavu nebo provozovatele poštovních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u peněžního ústavu nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak."

Tímto se dosáhlo komformity soukromoprávní úpravy momentu splnění peněžitého závazku (shodnou úpravou v obou civilních kodexech), neboť obchodní zákoník upravuje splnění dluhů následovně:18) "Peněžitý závazek placený prostřednictvím banky nebo provozovatele poštovních služeb je splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u banky nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti."

Dosavadní úprava neopodstatněně chránila dlužníka za situace, kdy mezi kontrahenty nebylo výslovně dohodnuto, která skutečnost se považuje za splnění dluhu. Změna představuje důležitý moment pro prodlení a možnosti dalších nepříznivých následků. Podle mého názoru plně postačuje "ochrana dlužníka" lhůtami pro provádění převodů, tj. lhůtami stanovenými pro provedení bezhotovostních plateb, které jasně vymezuje zákon o platebním styku.19)

DALŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY

Kromě již zmíněných normativních právních aktů je to především zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o finančním arbitrovi"), který přinesl řadu zcela nových právních institutů pramenících z požadavků Evropské unie.

-Vyhláška o platebním styku

Dále je nutné uvést "základní prováděcí předpis" k zákonu o platebním styku. Tím je vyhláška České národní banky č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, zkráceně nazývaná "vyhláška o platebním styku".

Již z názvu jsou patrné oblasti, které vyhláška provádí a konkretizuje: náležitostí platebních příkazů k úhradě/inkasu, způsob provádění tuzemských mezibankovních operací a zúčtování prostřednictvím Zúčtovacího centra provozovaného ČNB a konečně technický postup opravného zúčtování. Dále jsou to náležitosti výpisu z účtu, zásady identifikace plateb a bankovního spojení v tuzemském platebním styku.

Za velice důležité považuji stanovení pravidel pro vyřizování reklamací týkajících se provedení bezhotovostních plateb. S tím souvisí úprava neprovedených plateb postupy opravného zúčtování, o kterém musí být klient banky neprodleně informován.

Příčiny neprovedení platby mohou být různé: uvedení neexistujícího bankovního spojení, pochybení banky, špatné zúčtování ad. Jednotlivé způsoby řešení nesouladů stanovuje vyhláška, např. banka příjemce má povinnost vrátit platbu bance plátce nejpozději následující bankovní pracovní den po dni, kdy platbu obdržela, v případě uvedení neexistujícího bankovního spojení příjemce.

Ještě bych se chtěl pozastavit nad terminologií vyhlášky o platebním styku. Jednak obsahuje definice pojmů příkazce, plátce a příjemce, jednak vymezuje formy tuzemského platebního styku:

- Příkazce definuje jako osobu, která dává bance příkaz k provedení úhrady nebo inkasní formy placení a která je oprávněna nakládat v případě úhrady s peněžními prostředky na účtu plátce a v případě inkasní formy placení s peněžními prostředky na účtu příjemce.

- Za plátce označuje osobu, z jejíhož účtu banka odepisuje peněžní prostředky nebo která skládá hotovost.

- Příjemce je pak ten, v jehož prospěch banka peněžní prostředky převádí a který je konečným příjemcem peněžních prostředků.20)

- Do bezhotovostního platebního styku jsou zahrnuty všechny úhrady a inkasní formy placení uskutečňované odepsáním (debetováním) peněžních prostředků z účtu plátce a jejich připsáním na účet příjemce (kreditováním). Úhrada se může uskutečňovat rovněž složením hotovosti plátcem ve prospěch příjemce nebo odepsáním peněžních prostředků z účtu plátce k výplatě hotovosti příjemci.21)

-Výčet dalších předpisů

Dalšími významnými předpisy bezprostředně se dotýkajícími bezhotovostních plateb jsou občanský zákoník, obchodní zákoník a zákon směnečný a šekový. Této charakterově odlišné (soukromoprávní) oblasti platebního styku se nebudu v tomto příspěvku věnovat.

Ostatní předpisy vztahující se k regulaci bezhotovostních plateb uvedu výčtem. Jedná se zejména o:

- zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů (zejména část týkající se úhrad vůči cizozemcům),

- zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů,

- zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů.

Z podzákonných právních normativních aktů:

- vyhláška č. 548/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro principy zúčtování v platebních systémech a náležitosti žádosti o licenci k provozování platebního systému,

- vyhláška č. 514/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro označování účelu peněžních úhrad potřebných pro sestavování platební bilance České republiky,

- vyhláška č. 183/2002 Sb., kterou se stanoví postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům,

- vyhláška č. 434/2002 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení devizové licence, předpoklady a podmínky pro provádění některých obchodů s devizovými hodnotami a postupy pro nakládání s padělanými nebo pozměněnými prostředky,

- vyhláška č. 34/2002 Sb., kterou se stanoví rozsah, období, lhůty a způsob plnění oznamovací povinnosti podle devizového zákona.

- vyhláška č. 96/2006 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o povolení k vydávání elektronických peněz, a další.

Dále je třeba uvést Všeobecné obchodní podmínky, kterými Česká národní banka22) stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na uvedených účtech. Podmínky nejsou obecně závazné pro banky, ty se je však zavázaly dodržovat (slouží jim jako podklad pro stanovení vlastních obchodních podmínek).23) Všeobecné obchodní podmínky konkretizují podmínky vedení účtu, realizaci bezhotovostních a hotovostní plateb, některé náležitosti příkazů, úročení, zprávy o zúčtování, standardizované vzory vybraných tiskopisů apod. Podmínky byly již několikrát novelizovány.


4. OBECNÉ FORMY PLATEBNÍHO STYKU

Platební styk je určitým vztahem mezi plátcem a příjemcem platby, při kterém dochází k provedení platby a který je realizován buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím převádějících finančních institucí. Platební styk můžeme klasifikovat podle řady kritérií.

Základní ukazatel představuje způsob placení. Zde rozlišujeme hotovostní a bezhotovostní platební styk.

Dalším hlediskem, podle kterého můžeme rozlišovat platební styk, je územní kritérium. Pak hovoříme o tuzemském platebním styku (pouze v rámci jednoho státu - zpravidla v národní měně nebo eurech) a zahraničním platebním styku (mezi subjekty různých států, platby do a ze zahraničí včetně plateb tuzemců v zahraničí). V této souvislosti můžeme ještě uvést platební styk zemí Evropské unie24) (resp. Evropského hospodářského prostoru), kterým označujeme převody mezi osobami z jednoho členského státu Evropské unie (Evropského hospodářského prostoru) do jiného členského státu v domácí měně kteréhokoliv členského státu až do výše protihodnoty 50 000 eur.25)

Jiným kritériem, podle kterého členíme formy platebního styku, jsou náležitosti průvodních dokumentů platebních operací. Podle tohoto kritéria dělíme platební styk na tzv. nedokumentární platební styk (nejčastěji hladké platby, které neobsahují žádný další bankovní závazek) a dokumentární platební styk (obsahují bankovní závazek a vztahují se k průvodním dokumentům).

Podobně můžeme rozlišovat případy, kdy banka vstupuje namísto klienta (nebo vedle něj) do samotného závazkového vztahu při realizaci souvisejícího platebního nástroje (např. bankovní záruka, dokumentární akreditiv). Pak hovoříme o tzv. bezzávazkovém platebním styku. Banka však může plnit roli pouhého zprostředkovatele platby a nemít žádný závazkový vztah k placení jako takovému (typicky u hladkého platu). Jedná se potom o závazkový platební styk (závazkový pro klienta). Použitým kritériem je existence závazku banky při realizaci platebního instrumentu.

Konečně můžeme použít lhůt k provedení jako vodítko pro určitou klasifikaci základních forem placení. Pokud se jedná o okamžité, respektive urychlené odepsání peněžních prostředků z účtu klienta banky, mluvíme o přednostních platbách. Pokud je však uskutečněn pokyn klienta zaplatit (příkaz) dle běžných a předem dohodnutých podmínek, jedná se o standardní platby.26)

Naznačená klasifikace není vyčerpávající. Mohli bychom dále diferencovat platební styk z pohledu toho, zda probíhá v rámci jedné bankovní instituce, pak hovoříme o vnitrobankovním styku, a v druhém případě, kdy je zainteresováno více institucí, hovoříme o mezibankovním platební styku.

Specifickým druhem je elektronický platební styk představující bezhotovostní formu placení založenou na nových informačních technologiích, který již v současné době představuje stěžejní způsob realizace plateb a nahrazuje stále více klasickou "papírovou formu".

HOTOVOSTNÍ OPERACE

Tuto formu placení můžeme lapidárně definovat jako fyzický přesun hotovostních prostředků (tj. bankovek a mincí) mezi jednotlivými ekonomickými subjekty - nejčastěji přímo mezi podnikateli a fyzickými osobami, tzn. vně bankovní sféry. Své uplatnění nalézá především při úhradách menších částek, často pak při pochybnostech o solventnosti obchodního partnera.27) Hotovostní operace označujeme jako oboustranné, protože na obou stranách mají finanční prostředky stále hotovostní formu.

Vyskytují se i částečně hotovostní platby,28) v jejichž průběhu dochází k přeměně formy peněz z hotovostních na bezhotovostní, anebo naopak. V tomto případě vystupují na jedné straně právnické či fyzické osoby a na straně druhé bankovní instituce (případně držitel poštovní licence). Mezi tyto operace řadíme např. složení hotovosti ve prospěch účtu prostřednictvím pokladen bank, poukaz peněžních prostředků z účtu zákazníka k výplatě v hotovosti jinému subjektu,29) výběr hotovosti na základě tzv. výběrního lístku, výběr hotovosti v bankomatu, vydání šeku atd.30)

Hotovostní forma placení představuje nákladnější a rizikovější operace, proto některé odvážné prognózy předpovídají její celkový zánik. V nejbližší době však nemůžeme počítat s úplným vymizením tohoto způsobu placení,31) a to i přesto, že můžeme sledovat celosvětový trend poklesu používání hotovostní formy placení.

Při hotovostní formě úhrady existuje riziko odcizení, ztráty nebo výskytu padělaných peněz. Z hotovostních prostředků navíc nemohou běžet úroky a představují proto "mrtvé zdroje". Další nevýhodu hotovostní formy představuje potřeba setkání se plátce s příjemcem platby ve stejnou dobu na stejném místě a k tomu musíme ještě přiřadit skutečnost, že se hotovost musí včas obstarat, bezpečně uložit a překontrolovat. Potíže přináší rovněž hotovostní forma úhrady v zahraničí nebo v cizí měně. Může to znamenat určité břemeno pro plátce, který musí znát a respektovat zahraniční právní předpisy (především mimo státy Evropského hospodářského prostoru).

Naopak velmi výhodná je skutečnost, že ten, kdo disponuje dostatečnými hotovostními prostředky, může okamžitě splnit svůj peněžitý závazek (tj. zaplatit).32)

-Zákonné omezení plateb v hotovosti

Určité omezení v používání hotovosti při placení představuje zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o omezení plateb v hotovosti"). Tento předpis upravuje především situace, kdy jsou fyzické a právnické osoby povinny provést platbu bezhotovostním způsobem prostřednictvím banky, respektive pošty.

Záměrem tohoto zákona je omezit daňové úniky, racionalizovat a optimalizovat peněžní hotovostní oběh, zvýšit bezpečnost zúčastněných subjektů a v neposlední řadě působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.33)

Jak už jsem uvedl na začátku tohoto příspěvku, bezhotovostní platbou se podle zákona č. 254/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozumí: "Platba provedená bezhotovostním převodem peněžních prostředků na území České republiky prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně a bezhotovostním převodem peněžních prostředků prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně z území České republiky na území jiného státu."34) Za bezhotovostní platbu se považuje i platba vysoce hodnotnými komoditami, jako jsou drahé kovy a drahé kameny.

Naopak se stanovená restrikce nevztahuje na vklad hotovostních peněžních prostředků na vlastní nebo cizí účet vedený peněžním ústavem, na výběr hotovostních prostředků (částečně hotovostní platební styk).

Povinnost "nucené bezhotovostní platby" je stanovena od 1. července 2004 při platbě nad 15 000 eur, tj. zhruba nad 410 000 Kč, 35) a je závazná pro platby prováděné mezi osobami s místem trvalého pobytu (sídla) na území České republiky nebo mezi osobami s místem trvalého pobytu (sídlem) na území České republiky ve prospěch osob s místem pobytu (sídlem) v zahraničí. Platba v české nebo jakékoliv cizí měně se pro účely zákona o omezení plateb v hotovosti přepočte na měnu euro směnným kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným ke dni provedení platby. Do limitu se rovněž započítávají všechny platby v české i cizí měně provedené týmž poskytovatelem platby témuž příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne. Zajímavé je ustanovení, které pro případ, že částka převyšuje stanovený limit, upravuje povinnost příjemce platby sdělit příkazci na jeho výzvu bez zbytečného odkladu číslo účtu u peněžního ústavu pro poukázání částky.36)

Kontrolu dodržování ustanovení zákona o omezení plateb v hotovosti provádějí územní finanční orgány a celní orgány, které mohou uložit pokutu od 10 000 Kč do 5 000 000 Kč v závislosti na závažnosti porušení a jeho následcích. Kontrolní orgán může dokonce sankcionovat pokutou příjemce hotovostní platby, pokud musel vědět, že platba přesahuje limit stanovený zákonem. Tím je dle mého názoru nepřímo zakotvena povinnost odmítnout hotovostní plnění v nadlimitní výši.

Zákon o omezení plateb v hotovosti ze své věcné působnosti výslovným výčtem vylučuje:

- platby daní, poplatků, cla, záloh na tyto platby, odvodů za porušení rozpočtové kázně a na jiné obdobné druhy plateb,

- povinné platby vyplývající z pracovněprávních vztahů,

- platby důchodů z důchodového pojištění,

- platby prováděné v době krizového stavu vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu,37)

- platby určené k úschově peněz notářem,

- platby pojistného a výplat pojistného plnění ze soukromého pojištění.

Nezbývá nic jiného než konstatovat, že úprava obsažená v zákoně o omezení plateb v hotovosti výrazným způsobem motivuje obě strany platební transakce k bezhotovostní formě placení (větších částek). Tento předpis tak nepřímo zvyšuje význam bezhotovostních plateb a přispívá k rozvoji této bezpečnější formy platebního styku.

BEZHOTOVOSTNÍ OPERACE

Bezhotovostní forma platebního styku je velice frekventovaná a v současné době již zcela převažuje. Bezhotovostními operacemi rozumíme (zjednodušeně) převody peněžních prostředků mezi bankovními účty příkazce (plátce) a příjemce platby (při těchto operacích se tedy nepoužívá hotovost). Bankovní (bezhotovostní) peníze existují jen jako "zápisy na účtech".38)

Obsahem bezhotovostního platebního styku, který většinou zprostředkovávají banky, je uskutečňování takových transakcí, při nichž banka na příkaz klienta provádí na vrub či ve prospěch jeho bankovních účtů různé peněžní úhrady nebo umožňuje inkasa peněžních částek. Jinými slovy, banka zatíží (debetuje) účet jednoho klienta a připíše příslušnou částku ve prospěch (kredituje) účtu jiného klienta téže nebo jiné instituce. Tento druh platebních operací (debet - kredit) je vždy iniciován příkazem klienta v elektronické nebo klasické papírově podobě. V klasické podobě jde o vztah plátce (angl. payer) a příjemce platby (angl. payee). Pokud do vztahu vstupuje převádějící instituce, plní pouze roli zprostředkovatele vůle svých klientů. Realizace bezhotovostních plateb patří mezi elementární činnosti bank.

Platební operace mohou probíhat v rámci jedné banky, pak hovoříme o vnitrobankovním platebním styku, anebo mohou probíhat mezi různými bankami, takže se jedná o mezibankovní platební styk. Uvedené rozlišování je důležité mj. proto, abychom si lépe uvědomili, v jakém okamžiku a kde se příslušná bezhotovostní platba nachází v rámci zpracovatelského procesu.

Bezhotovostní platební styk můžeme také dělit na vnitrostátní (tuzemský) a mezinárodní (mezistátní, zahraniční). Rozlišujícím kritériem u naznačeného členění je výskyt zahraničního prvku.

Dalšími velkými skupinami platebních operací jsou dokumentární a nedokumentární platby. Tyto skupiny od sebe navzájem odlišuje množství a druh průvodních dokumentů, které doprovázejí samotný "platební proces".

-Účastníci bezhotovostní operace

Převodu peněžních prostředků se účastní příkazce, příjemce a převádějící instituce.

Převodce dává přímý příkaz převádějící instituci k transferu bezhotovostních prostředků, který může být bezpodmínečný, tj. v podobě prostého pokynu k provedení dané platební operace, nebo může být naopak vázán na různé podmínky. Ty ovšem stanoví příkazce předem.

Převádějící instituce plní funkci zprostředkovatele platby. Může jí být banka, pobočka zahraniční banky, případně i jiná osoba, pokud provádí převody peněžních prostředků jako součást svého podnikání na území České republiky.39)

Příjemcem je osoba, která nakonec obdrží finanční částku celého převodu.

Samotným převodem peněžních prostředků rozumíme činnost prováděnou na základě pokynu (příkazu), který dal příkazce (plátce) své převádějící instituci za účelem převodu finančních prostředků ve prospěch příjemce.40) Příkazcem a příjemcem může být identická osoba.41)

-Převodní systémy

Pro bezporuchové a průběžné zajišťování převodů mezi bankami byly vyvinuty dva základní systémy:

- systém korespondentských bank, který je založen na přímém propojení bank přes recipročně vedené účty, jejichž prostřednictvím si banky zúčtují platby pro sebe i své klienty,

- clearingový systém, při němž dochází k vzájemnému zúčtování pohledávek a závazků zúčastněných bank prostřednictvím clearingového centra, u něhož má každá banka zřízený nostro účet.42)


5. USKUTEČŇOVÁNÍ BEZHOTOVOSTNÍCH PLATEB

Banky poskytují řadu služeb souvisejících s prováděním bezhotovostního platebního styku.

Všechny způsoby realizace bezhotovostních plateb prodělaly dlouhý historický vývoj, který šel ruku v ruce s rozvojem obchodu v celém světě.

NÁSTROJE BEZHOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU

Nástrojem bezhotovostního platebního styku rozumíme druh dokumentu, na základě kterého banky nebo jiné finanční instituce provádějí platební operace.43) Dnes se nejčastěji setkáváme s těmito instrumenty:

- příkaz k úhradě,

- příkaz k inkasu,

- hromadné příkazy (k úhradě nebo inkasu),

- trvalý příkaz (k úhradě nebo inkasu),

- platební příkaz pro mezinárodní platební styk (payment order).

Dále sem bývají zařazovány:

- bankovní platební karta,

- šeky.

Relativně hojně se v České republice stále užívají poštovní poukázky, které primárně nepatří mezi bankovní produkty, ale banky je akceptují při realizaci bezhotovostního, respektive hotovostního platebního styku.

PŘÍKAZ K ÚHRADĚ

Jedná se o základní formu placení za zboží a služby. Mezi jeho nesporné výhody patří rychlost, jednoduchost a levnost.

Rozlišujeme jednotlivý příkaz, kdy zákazník zadává provedení jedné konkrétní platby. Hromadný příkaz k úhradě pak slouží k převodu různých plateb z účtu plátce na účty více příjemců, tzn. že se na jednom formuláři vyskytuje více než jedna zúčtovací položka. Plátce tak nemusí vypisovat více příkazů a banka má jednodušší práci při zpracování jednotlivých dat do elektronických systémů.

Příkaz k úhradě je předáván bance na předepsaném formuláři. Náležitosti a obsah tohoto formuláře (příkazu k úhradě/inkasu)44) stanovuje vyhláška České národní banky o platebním styku č. 62/2004 Sb. Náležitosti příkazů obsahují také Všeobecné obchodní podmínky České národní banky.

-Obligatorní náležitosti příkazu

Příkaz musí obligatorně obsahovat:45)

- označení, zda se jedná o příkaz k úhradě nebo příkaz k inkasu,

- bankovní spojení příkazce a plátce,

- částku v české měně, která má být připsána na účet,

- označení měny,

- podpis výstavce, elektronický podpis nebo jiný kód umožňující identifikaci příkazce,

- konstantní symbol (tzv. K-symbol), který vyjadřuje charakter platby, pokud tak stanoví zvláštní předpis46) nebo se jedná o platbu, která je příjmem/výdajem státního rozpočtu.47) Povinné používání konstantního symbolu není již obecně stanoveno.48)

Přestože vyhláška o platebním styku stanoví jako obligatorní náležitost uvedení české měny, zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška č. 514/2002 Sb. umožňují úhradu závazků mezi klienty bank na území České republiky také v jiných měnách. Proto se uvádí v příslušné rubrice formuláře příkazu kód měny (např. CZK).

Příkaz, který však neobsahuje obligatorní údaje nebo nesplňuje obchodní podmínky, nemusí banka provést a může jej vrátit plátci jako neproveditelný.

-Fakultativní náležitosti příkazu

Příkaz může dále obsahovat tyto fakultativní náležitosti:

- datum splatnosti (respektive účinnosti), tedy den, kdy mají být prostředky odepsány z účtu příkazce;49)

- variabilní symbol (tzv. V-symbol);

- specifický symbol (tzv. S-symbol)50);

- datum vystavení příkazu;

- místo vystavení příkazu (na papírových formulářích);

- textovou zprávu pro příjemce platby (tzv. AV pole); textová zpráva obsahující dohodnutý počet znaků, nejvýše však 140 znaků (soubor 4 x 35 znaků) může uvádět libovolný text;

- další doplňující údaje o platbě (např. slovní vyjádření účelu platby).

Variabilní symbol, specifický symbol a textová zpráva jsou určeny pro lepší identifikaci platby. Konstantní symbol, variabilní symbol a specifický symbol jsou číselné údaje a obsahují každý nejvýše deset znaků.

Uvede-li plátce na příkazu fakultativní náležitosti, banka je zpracuje a uvede na výpisu z účtu.

-Trvalý příkaz k úhradě

Trvalý příkaz k úhradě je užíván pro platby mající charakter opakujících se plnění stejnému příjemci v určitém termínu (typicky např. placení nájemného) nebo pravidelné převody prostředků v určité výši (nebo i nad stanovený limit zůstatku na účtu, případně celého jeho zůstatku) - někdy se hovoří o tzv. automatizovaných převodech.

Trvalá forma příkazů má pro klienta bezesporu velice praktický význam, protože se nemusí dále starat o plnění svých platebních povinnosti - ty pak obstarává řádně a včas banka. Pro banku trvalý příkaz znamená zefektivnění zúčtování pomocí elektronických systémů.

Příkaz k úhradě představuje v podstatě pokyn bance, aby na vrub účtu příkazce provedla určitou platbu ve prospěch jiné osoby - příjemce platby. Tento pokyn může být bezpodmínečný, anebo naopak vázaný na různé podmínky (stanovené předem klientem). Uskutečnění samotného příkazu k úhradě je vázáno na splnění smluvních podmínek a podmínek vyplývajících ze zákona o platebním styku, případně ještě dalších podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.51)

-Převod na základě příkazu

Převodem se dle zákona o platebním styku rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce. Převody jsou nejužívanější službou v tuzemském i zahraničním platebním styku. Podle zákona o platebním styku je převodem pouze úhrada, tedy převod z podnětu příkazce (plátce). Může být uskutečněn bezhotovostně mezi účty, složením či výběrem hotovosti nebo kombinací obou forem.52)

Zákon o platebním styku klade důraz na informační povinnosti převádějící instituce ve vztahu ke klientovi. Ten má právo obdržet předem jasné a srozumitelné informace o podmínkách převodu a následně informaci o provedení převodu po jeho uskutečnění.

Zákon dále stanoví lhůty převodu a zajišťuje klientovi úrok z prodlení při jejich nedodržení. Konečně stanoví povinnost převádějící instituce vrátit převáděnou částku v případě tzv. neúspěšného převodu (převod nebyl vůbec uskutečněn).

Určité nejasnosti byly odstraněny výkladem a částečně vydáním vyhlášky o platebního styku. Tato norma, ač se zákonem o platebním styku přímo nesouvisí, obsahuje mimo jiné zásady identifikace platby na výpisu z bankovního účtu. Zákon o platebním styku nezachází do takových podrobností, proto může být citovaná vyhláška vodítkem pro identifikaci převodu i v případech nebankovní převádějící instituce či "hotovostního převodu".

V zákoně o platebním styku jsou zakotvené dvě základní odchylky u úpravy přeshraničního platebního styku, přičemž přeshraniční převod definujeme jako převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie (Evropského hospodářského prostoru) do jiného členského státu Evropské unie, resp. států tvořících Evropský hospodářský prostor, v domácí měně kteréhokoli členského státu až do výše protihodnoty 50 000 eur.53) Tuzemský převod jednak není limitován žádnou částkou a jednak jsou lhůty v jeho případě velmi krátké - prakticky neumožňují bance využívání peněžních prostředků klienta (úprava lhůt je kogentní). Tuzemský platební styk funguje podle ověřených domácích postupů dobře. Proto ani nemusí být klientům poskytován úrok z prodlení.

Proti tuzemskému je přeshraniční (zahraniční) převod podstatně složitější. Může být prováděn prostřednictvím dalších - zprostředkujících institucí. Partnerská banka je přitom v jiném státě. Banka příkazce nemůže spoléhat jen na sebe, případně na dobře fungující platební systém s pevně danými pravidly a relativně nízkými cenami. Do hry vstupují další skutečnosti, které se nedají vždy snadno odhadnout a předvídat. Ustanovení o přeshraničních převodech dopadají také na "nebankovní" převádějící instituce (více než ustanovení týkající se tuzemského platebního styku). Jedná se především o subjekty, které provádějí přeshraniční převody na základě devizové licence České národní banky.54)

-Platby vyňaté z režimu zákona o platebním styku

Musíme však dávat pozor na to, že znaky převodu zdánlivě vykazují i "jiné platby". Ty však nespadají do režimu zákona o platebním styku, ale podřizují se autonomní zvláštní úpravě.55)

Zákon o platebním styku výslovně vylučuje ze své působnosti poštovní poukaz podle zákona o poštovních službách,56) platbu daně a poplatků podle zákona o správě daní a poplatků,57) platbu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, platbu pojistného na všeobecné zdravotní pojištění.

-Účinnost příkazu

Příkaz je účinný v momentě, kdy plátce splnil všechny dané povinnosti. Plátce však může stanovit účinnost příkazu, a to určením konkrétního dne, kdy mají být peněžní prostředky odepsány z jeho účtu.58) Není-li datum účinnosti, respektive splatnosti, v příkazu uvedeno, převádějící instituce musí platbu provést v den, který následuje po dni doručení příkazu bance.

Podmínkami účinnosti příkazu k převodu je zajištění krytí částky převodu a předání podkladů nutných k realizaci převodu převádějící instituci.

Zákon o platebním styku pracuje s pojmem "účinnost příkazu". To však nic nemění na faktu, že banka musí provést odepsání peněžních prostředků z účtu podle pokynu klienta v rubrice "splatnost" - splňuje-li klient všechny další podmínky účinnosti příkazu. Lhůty provádění převodů jsou přesně určeny v zákoně o platebním styku takto:

- Provádí-li převádějící instituce příkazce převody na území České republiky v české měně mezi různými převádějícími institucemi (mezibankovní platební styk), je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci nejpozději následující bankovní pracovní den po dni účinnosti příkazu k převodu, nebyla- li dohodnuta lhůta kratší.

- Provádí-li převádějící instituce příkazce převody na území České republiky v české měně v rámci téže převádějící instituce (vnitrobankovní platební styk), je povinna poskytnout částku převodu příjemci v den, kdy nastala účinnost příkazu k převodu, nebo následující bankovní pracovní den, není-li den účinnosti příkazu k převodu bankovním pracovním dnem.

- Provádí-li převádějící instituce příkazce přeshraniční převod ("platební styk zemí EU"), je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci ve lhůtě dohodnuté s příkazcem, není-li taková lhůta dohodnuta, do pěti bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu k převodu.

Podle zákonné definice se bankovním pracovním dnem rozumí den, ve kterém všechny převádějící instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu, běžně vykonávají svou činnost.59) Bankovním pracovním dnem tedy v podstatě chápeme den, který je běžným pracovním dnem (i pro ostatní subjekty). Právní úprava však České národní bance umožňuje vyhlásit "nebankovní pracovní den" (např. poslední pracovní den v roce), tj. den, kdy převádějící instituce nebudou provádět převody ve smyslu zákona o platebním styku, ale mohou vykonávat jinou provozní činnost.

-Povinnosti banky příjemce platby

Výše jsem se zabýval připsáním částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce (resp. předáním podkladů nutných k poskytnutí částky převodu příjemci). Nyní podrobněji rozeberu povinnosti banky příjemce platby.

Převádějící instituce příjemce připíše částku převodu ve prospěch účtu příjemce nebo zajistí, aby částka převodu byla příjemci k dispozici nejpozději následující bankovní pracovní den po dni, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a kdy tato převádějící instituce obdržela podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší.

Nepřevezme-li příjemce částku převodu, která je mu k dispozici, nebo nelze-li mu tuto částku předat z důvodů překážek na straně příjemce, vrátí převádějící instituce příjemce částku převodu převádějící instituci příkazce, a to do tří bankovních pracovních dnů po uplynutí šesti týdnů od připsání částky na účet převádějící instituce příjemce, není-li mezi příjemcem a jeho převádějící institucí nebo mezi příkazcem a jeho převádějící institucí dohodnuto jinak.60) Lhůtu je možno výjimečně prodloužit ze zákonných důvodů. Takový důvod může vyplývat například z § 6 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů (ochrana proti tzv. "praní špinavých peněz").61)

-Úrok z prodlení

Za normálních okolnosti znamená nedodržení předepsané lhůty sankcionování převádějící instituce v podobě úroků z prodlení. Úrok z prodlení se vypočte z částky převodu podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatků z prodlení podle občanského zákoníku.

V případě nedodržení lhůty převádějící bankou vzniká nárok na výplatu úroků z prodlení příkazci (při převodu v české měně a na území České republiky). Způsobí-li jej instituce příjemce, vyplatí ho přímo ona příjemci.

Převádějící instituce příkazce nebo příjemce zaplatí úrok z prodlení, i když nedodržení lhůty provedení převodu nezpůsobí. Povinnosti platit úrok z prodlení se zprostí jen tehdy, prokáže-li, že nedodržení lhůty provedení převodu způsobil příkazce nebo příjemce nebo že k nedodržení lhůty převodu došlo v důsledku okolností vis maior. "Vyšší moc" představují nepředvídatelné překážky, tj. překážky, které vznikly nezávisle na vůli převádějící instituce a nelze předpokládat, že by tyto překážky nebo jejich následky bylo možné odvrátit nebo překonat. Toto ustanovení omezuje odpovědnost převádějící instituce62) - srov. § 373 až § 375 obchodního zákoníku. Vzhledem k tomu, že odpovědnost z plnění povinností ze zákona o platebním styku se bude posuzovat též podle občanského zákoníku, bylo by třeba tento zakotvit de lege ferenda přímo do zákona o platebním styku, a to v širším pojetí než jen v souvislosti s náhradou škody.63)

Převádějící instituce musí dbát zákonného zákazu srážek z částky převodu. Vyplývá pro ni povinnost provést převod v souladu s příkazem k převodu, a to řádně a včas, tzn. dodržet lhůty a částky převodu. Cena poskytnutých služeb je hrazena převádějícímu subjektu zvlášť a nesmí být o ni snižována částka převodu.

-Neúspěšný převod

Odpovědnost v případě neúspěšného převodu nese ten účastník převodu, který způsobil jeho neprovedení. Neúspěšným převodem rozumíme následující situace:

- Převod nebyl uskutečněn v zákonné lhůtě a současně nebyla částka převodu vrácena za stanovených podmínek. V tomto případě, požádá-li o to příkazce, poskytne mu převádějící instituce příkazce částku převodu a dále úrok z prodlení a ceny za provedení převodu, které příkazce již zaplatil. Převádějící instituce příkazce splní tuto povinnost do 14 bankovních pracovních dnů ode dne doručení žádosti příkazce. Této povinnosti se zprostí, jen pokud byla v této lhůtě částka převodu připsána na účet převádějící instituce příjemce. Splní-li převádějící instituce příkazce tuto povinnost, není dále povinna dokončit převod.

- Převod nebyl uskutečněn pro chyby nebo neúplné údaje v příkazu k převodu, který dal příkazce své převádějící instituci, nebo byl neúspěšný převod způsoben zprostředkující převádějící institucí, kterou zvolil příkazce. V takovém případě nenese převádějící instituce příkazce odpovědnost. Všechny převádějící instituce zúčastněné na převodu jsou povinny vyvinout veškeré úsilí, které lze na nich požadovat, aby částka převodu byla nalezena a vrácena převádějící instituci příkazce. Úroky a ceny zaplacené při zprostředkování převodu tyto převádějící instituce nevracejí a mají nárok na úhradu nákladů vynaložených na vrácení částky převodu převádějící instituci příkazce.64)

-Informační povinnost převádějící instituce

Banka může ve svých obchodních podmínkách stanovit povinnost plátce předat příkaz k převodu přede dnem jeho účinnosti nebo určit lhůtu k jeho předání. Dále mohou obchodní podmínky stanovit provozní dobu, ve které je možné dávat příkazy k převodu. Obchodní podmínky musí byt náležitě přístupné veřejnosti.

Podle dikce zákona má převádějící instituce předem, jasně a srozumitelně v provozních prostorách (je-li to vhodné též elektronickými prostředky) informovat o obecných podmínkách provádění převodů. Podle § 7 odst. 1 zákona o platebním styku musí převádějící instituce uvést vždy tyto skutečnosti:

"a) lhůtu nezbytnou k připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce nebo způsob stanovení této lhůty; počátek běhu této lhůty musí být přesně stanoven,

b) lhůtu nezbytnou k tomu, aby částka převodu připsaná ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce byla připsána ve prospěch účtu příjemce, nebo aby byla částka převodu příjemci k dispozici,

c) výši nebo způsob stanovení výše ceny, kterou bude klient hradit za provedení převodu,

d) den, kdy bude částka převodu odepsána z účtu klienta, je-li příkazcem, a den, kdy bude částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta nebo kdy mu bude k dispozici, je-li příjemcem,

e) postupy pro vyřizování stížností a řízení k nápravě včetně informace o postupech pro řešení sporů (§ 12),

f) údaj o směnných kurzech používaných při přepočtu. S výjimkou případu, kdy převádějící instituce nehodlá převod uskutečnit, musí zájemci na jeho žádost sdělit závaznou lhůtu, v níž bude převod proveden, a závaznou cenu, kterou zájemce uhradí za provedení převodu."

Převádějící instituce informuje svého klienta následně jasně a srozumitelně písemnou formou, a je-li to vhodné též elektronickými prostředky, o uskutečněných převodech, nevzdá-li se klient nároku na tuto informaci.65) Podle § 7 odst. 3 zákona o platebním styku musí informace vždy obsahovat:

"a) údaje umožňující klientovi identifikovat převod,

b) částku převodu, která byla uvedena na příkazu k převodu,

c) výši ceny za provedení převodu účtované k tíži klienta,

d) den, kdy byla částka převodu odepsána z účtu klienta, nebo den, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta."

Jestliže příkazce určil, že cenu za provedení převodu nebo její část uhradí příjemce, musí o tom příjemce informovat jeho převádějící instituce. Provedla-li převádějící instituce kursový přepočet, je povinna informovat svého klienta o použitém směnném kurzu."

PŘÍKAZ K INKASU

Při tomto platebním nástroji, na rozdíl od příkazu k úhradě, vychází podnět k platbě od jejího příjemce. Obsahem příkazu k inkasu je pokyn příjemce platby jeho převádějící instituci, aby zprostředkovala převod peněžních prostředků na vrub účtu příkazce ve prospěch výstavce inkasního příkazu.66)

Rovněž u této formy placení jsou předepsané náležitosti formulářů stanoveny ve Všeobecných obchodních podmínkách České národní banky, konkrétní obchodní banka ale může formuláře částečně modifikovat a změnit jejich vzhled.

Stejně jako u příkazu k úhradě může být příkazcem i příjemcem platby identická osoba.

Dalším nutným předpokladem (condicio sine qua non) k možnosti realizovat inkasní platby je dohoda mezi plátcem a převádějící institucí obsahující souhlas majitele účtu, který tímto výslovně povoluje inkaso peněžních prostředků ze svého konta. Převádějící instituce nemůže připustit, aby byly inkasovány prostředky na vrub jiného účtu, pokud tento způsob úhrady nevyplývá výslovně z dohody s klientem (z jeho souhlasu).

Z povahy věci vyplývá, že provádění inkasních plateb bývá dohodnuto mezi plátcem a příjemcem platby, který je výstavcem příkazu. Banky však nemusejí vzájemná ujednání mezi plátcem a výstavcem příkazu zajímat. Zkoumají pouze správnost čísla účtu, ve prospěch kterého mohou inkaso povolit. V konkrétním případě se určuje, kdo smí příkaz zadat a stanoví se limit inkasní částky.

Dalším případem inkasa je oprávnění banky pramenící ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, které ji dává právo zúčtovávat poplatky za poskytnuté bankovní služby a úroky z debetního zůstatku apod. jako tzv. přímé inkaso (měsíčně, kvartálně nebo ročně, podle smlouvy).

Příkaz k inkasu peněžních prostředků se nevyskytuje tak často jako příkaz k úhradě. Inkaso je výhodné tam, kde klient nepředpokládá žádné problémy v daném ekonomickém vztahu - například s kvalitou služby (typicky nájemní vztah). Pro převádějící instituci je tato forma placení rizikovějším obchodem než příkaz k úhradě. Představuje pro ni totiž větší zatížení v podobě provedení více úkonů.

Tato forma placení se v České republice vyskytuje nejčastěji při sdruženém inkasu plateb obyvatelstva (tzv. SIPO). Jeho základem je dohoda mezi plátcem a příjemcem o pravidelných úhradách plateb např. za plyn, elektřinu, nájem, telefonní poplatky, kabelovou televizi. Také u inkasa existuje hromadná a trvalá varianta a možnost jejich použití vychází ze stejných principů jako u příkazu k úhradě.

PLATEBNÍ PŘÍKAZ PRO MEZINÁRODNÍ PLATEBNÍ STYK

Platební příkaz pro zahraničí (Payment Order) je nerozšířenější nástroj pro provádění mezinárodních bezhotovostních plateb. Vyžaduje totiž malé výlohy pro převádějící instituce, a tudíž příznivé poplatky pro jejich klienty.

Prakticky se jedná pouze o realizaci hladkých platů, tzn. prostých bezhotovostních převodů. Ty lze v tomto případě provádět "volně", na základě pouhého příkazu k úhradě plátce, bez jakýchkoliv dalších podmínek nebo protiplnění, které by požadovala převádějící instituce. Payment Order se proto pravidelně zařazuje mezi tzv. nedokumentární způsoby placení.

Používaný je jak v obchodní sféře, tak i v neobchodní.67) Platby obchodního charakteru jsou důsledkem realizace hospodářských transakcí, jako příklad můžeme uvést: úhradu za zboží, platbu za služby, úhradu leasingových a jiných splátek, úhradu za přepravu. V neobchodní sféře může jít o úhradu peněžních darů, platbu důchodů, placení výživného, platbu stipendií, soudních poplatků atd.68)

Payment Order nalézá užití všude tam, kde existuje časový nesoulad mezi dodávkou a placením. Může mít tedy povahu platby předem, pak mluvíme o akontačním hladkém platu, který je výhodný v případě nedůvěry k obchodnímu partnerovi. Druhou možnosti je naopak platba až po dodávce zboží. Ta je naopak projevem důvěry mezi partnery.

Z pohledu převádějící instituce nebo pohledu klienta banky můžeme rozlišovat došlé hladké platy (úhrady ze zahraničí např. za export zboží ) nebo vyšlé hladké platy (úhrady do zahraniční např. za import zboží).69)

-Realizace hladkých plateb

Hladké platy uskutečňují banky v rámci svého korespondentského styku se zahraničními bankami.

Převáděnou částku banka odepíše z účtu příkazce, nebo od příkazce inkasuje hotovost, popř. zatíží jeho debetní účet. Poté požádá svou korespondentskou zahraniční banku, u které má veden nostro účet, nebo která má u banky plátce otevřen loro účet,70) o úhradu převáděné částky. Celá operace se řeší buď kreditováním loro účtu korespondentské instituce, nebo debetováním nostro účtu instituce příkazce.

Složitější průběh má tato operace v případě neexistence korespondetských vztahů. Pak se využívá služeb jedné nebo více třetích bank a jejich nostro a loro účtů.71) Při tomto způsobu realizace plateb se využívá telekomunikační sítě SWIFT nebo v případě tzv. regulovaných přeshraničních převodů systému STEP2 (tzv. euroclearing). Tato komplikovanější bankovní cesta přináší samozřejmě zvýšení nákladů, což se promítne také v poplatcích účtovaných klientům.

V současné době neexistuje dokument, který by standardizoval postup při provádění hladkých plateb v mezinárodním platebním styku. V rámci ES (EHS72)) však byla přijata zmiňovaná směrnice č. 97/5/ES, o přeshraničních převodech, jejíž intence naplňuje příslušná část zákona o platebním styku.

-Přeshraniční styk v zákoně o platebním styku

Zákon o platebním styku obsahuje ustanovení týkající se regulace přeshraničních převodů. Přeshraničním převodem rozumíme převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor do jiného členského státu Evropské unie, resp. státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, v domácí měně kteréhokoliv členského státu Evropské unie (Evropského hospodářského prostoru) až do výše protihodnoty 50 000 EUR.73) Protihodnota se přepočte podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Evropskou centrální bankou ke dni účinnosti příkazu k převodu.

U přeshraničních převodů se za příkazce nepovažují banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají přeshraniční převody jako podnikání, a dále osoby oprávněné k poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu.74) Z výkladu paragrafu definujícího "převod" můžeme dovodit, že se za přeshraniční převod podle zákona považuje poštovní poukaz.

Připomínám, že podle zákona o platebním styku platí tyto lhůty k převodu, provádí-li převádějící instituce příkazce přeshraniční převod, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci ve lhůtě dohodnuté s příkazcem, není-li taková lhůta dohodnuta, do 5 bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu k převodu.

V případě neúspěšného přeshraničního převodu je zprostředkující převádějící instituce povinna vrátit převádějící instituci, která jí dala pokyn k provedení příkazu k převodu, částku převodu pouze do výše protihodnoty 12 500 eur a dále úrok z prodlení a ceny za provedení převodu, které obdržela.

-Náležitosti příkazu

Další podmínky mezinárodních hladkých plateb určuje zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, a konkretizuje vyhláška ČNB č. 183/2002 Sb., kterou se stanoví postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům.

Náležitosti příkazu pro zahraniční platební styk jsou:

- jméno (název) plátce a jeho bankovní spojení,

- částka, která má být připsána,

- mezinárodní označení měny v kódu ISO,

- jméno (název) příjemce platby a jeho bankovní spojení (je-li platba prováděna kompletně bezhotovostní),

- označení převádějících institucí,

- platební titul odpovídající účelu platby,75)

- určení toho, kdo platí poplatky za převod,

-


Přidej odkaz na Bookmarky.cz


Nahoru Vytisknout

Hodnocení článku
Průměrná známka 2.99807 / Celkový počet hodnoceni 1554
Hodnoťte známkou jako ve škole: 1 2 3 4 5


Zajímavosti
Nejčtenější zajímavosti